Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Izraelskí „nenávistníci ľudského rodu“ sa rozhodne neflákajú, len pred niekoľkými mesiacmi sme tu mali rozbor ich debutového albumu „Transformation“ a oni už stihli vypustiť tri ďalšie položky do diskografie – dvojskladbové EP „The Sun Is Dead“, šesťskladbové čertvie prečo tiež EP „Doctrines Of Dark Devotion“, o ktorom tu bude reč, a kompiláciu všetkých troch doteraz vydaných EP, obohatenú o dva covery od nórskych THORNS, ktorá pod názvom „Messengers Of Desolate Ways“ vyšla u Century Media.
Ďalšou novinkou je, že zostava SONNE ADAM sa z dvojice Davidov a Dahan rozrástla na kvarteto. V tom už Dahan nefiguruje, post vokalistu kompletne prevzal Davidov, a noví hudobníci sú v podstate neznáme tváre. Nejakú zdokumentovanú hudobnícku minulosť má len basák Butcher, pôsobiaci aj v deathmetalových MORBID TENDENCY a black/speedmetalových PROMISCUITY, pričom aspoň zatiaľ sú tieto dva spolky záležitosťou hlavne domáceho metalového undergroundu.
Výrazná zmena zostavy zrejme vysvetľuje aj pomerne zjavný posun v hudobnom vyjadrovaní SONNE ADAM. Ak bol „Transformation“ pri všetkej jeho atmosfére mimo bežných dimenzií pozemského bytia stále v prevažnej miere staroškolským pochmúrnym a viac – menej klasicky vystavaným death metalom, tak na „Doctrines...“ sa deje niečo počuteľne odlišného. Táto nahrávka je v prvom rade o atmosfére – a nie o takej, ktorá sa dosahuje melodickými gitarovými linkami a romantickými klávesovými plochami – a až potom o death metale.
Nejde tu ani tak o klasické deathmetalové skladby, ako skôr o šesťskladbový soundtrack k temným víziám svetov za naším a pod naším svetom, takým, aké nájdeme povedzme v Lovecraftových dielach a spisoch dávnych okultistov. V nahalovanom hukote záhadných, temných a zlovestných podzemných priestorov znejú valivé a hvízdajúce tóny gitár a ich väzieb, majestátno-strašidelné harmónie a apokalypticky sa valiace bicie.
Celkovo SONNE ADAM počuteľne ubrali na tempách a ich hudobné obrazy sa teraz na niekoľkých miestach približujú zhubným, delirickým atmosféram DISEMBOWELMENT, MITOCHONDRION alebo PORTAL. Výsledkom je však veľmi svojská mrazivá, zimomriavky vzbudzujúca extrémna metalová hudba, bohatá na kvílivé gitarové vyhrávky, ako aj posolstvá prednášané deathmetalovým revom a nezemskými chorálmi, akoby volajúcimi z rozsiahlych a nezmapovateľných hlbín podsvetia.
Priznám sa, že napriek slušnej dávke originality a výbornej atmosfére mi SONNE ADAM sedeli viac v klasickejšej deathmetalovej podobe, ale ich novinka rozhodne stojí za vypočutie. Prináša totiž hudbu stojacu dosť bokom súčasných hlavných extrémnych prúdov, pričom niektoré z nich v porovnaní s „Doctrines...“ pôsobia takmer ako mainstream.
SONNE ADAM sa posunuli do ešte obskúrnejších hudobných končín. Znie to prinajmenšom zaujímavo. Svety, o ktorých možno radšej netreba hovoriť nahlas, ožívajú veľmi uveriteľne.
1. Hater Of Mankind
2. The Day I Chose To Rot
3. World Of Everlasting Darkness
4. Bestow The Crown Of Death
5. The Deceiver Of The Desolations
6. Olam Belehavoth
Diskografie
Messengers Of Desolate Ways (kompilácia) (2012) Doctrines Of Dark Devotion (EP) (2012) The Sun Is Dead (EP) (2012) Transformation (2011) Armed With Hammers (EP) (2010)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2012 Vydavatel: Imperium Productions Stopáž: 35:36
Jakýsi prequel k minulému albu hezky rozvíjí dřívější hudební koncept. Je to ještě víc OPETH než debut a nejsem si jist, zda je to tak dobře. Ale hudba je to po všech stránkách bravurně udělaná, takže se to poslouchá samo.
Ano, je to tak. Američané oproti předchůdci zas tolik nového nepřinášejí, ale dá se říct, že se jim podařilo stabilizovat současnou moderně metalovou polohu a že se v ní cítí dobře. Skladby z novinky zní svěže, mají podařené melodické linky i odpich.
Moderní metal je proměnlivý, technický, melodický a košatý, tak už to prostě je a netřeba se tomu bránit. Ukazují to současní RIVERS OF NIHIL a teď i FALLUJAH. I těm to šlape velmi slušně. Přestože se nic převratného neděje, album jako celek funguje.
Spýtajme sa spolu s Marie Kondo: „Prinášajú nám KGatLW radosť?“ Odpoveď je aj na 27. doske jasné áno. Jemné orchestrálne aranže (odkaz na „Paper Mâché...“?) prekryjú istú schématickosť, ktorá sa pri tempe dve dosky ročne zákonite vkráda. Hudobný dopamín!
Odpověď na otázku, jestli je možné hrát pidlikací progmetal bez toho, aby tam pidlikali kytary. Tento projekt spájí dvě velká basová jména, kterými jsou Steve Di Giorgio a Jeroen Paul Thesseling. Pokud jsi basák, budeš si pravděpodobně uchcávat štěstím.
Melodie umí Španělé složit pěkné, to se musí nechat. Jinak je jejich druhé album, vydané v poměrně rychlém sledu od prvotiny, kolekcí příjemného heavy metalu plně oddaného zvuku 80. let. Deska šlape velmi slušně, byť ke konci už trošku na setrvačník.
Mistři melancholické hudby se ani tentokrát nedokáží či nechtějí vydat mimo svou komfortní zónu. Není to kolekce špatných písní, ale jsou to stále tytéž variace na čtvrt století staré téma. Dejme tomu z úcty ze starým nahrávkám ještě pár poslechů.