DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Death metal starej školy stále žije, v súčasnosti ide miestami až o trend, v ktorom - tak ako hocikde inde – platí, že „veľa povolaných, málo vyvolených“, a preto sa to všetkým tým kapelám veriť ani nedá, keďže urobiť niečo v duchu dávnych čias, kedy bol death metal novou, záhadnou a desivou entitou, sa tiež nepodarí každému - feeling nekúpite v hypermarkete ani ho nestiahnete z netu. Je rok 2012 a v tomto smere to momentálne metalovému svetu natreli rozhodne nie vetchí „starci“ ASPHYX s ich „kladivom smrti“. Ale o „Deathhammer“ tu reč nebude, určite nie dnes, pretože tento svoj „dlh spoločnosti“ som už splatil na inom mieste a bol som štedrý ako dlho nie. Pozrieme sa na vec, ktorá vyšla už skoro pred rokom, niekedy vtedy som ju aj zrecenzoval, a keďže inde sa nikdy na rad nedostala, prečítate si o nej tu.
To, že sú v Izraeli nejaké metalové kapely, by nemalo prekvapiť nikoho kto má hoci aj len priemerné IQ a zbežný prehľad o scéne, je to tak 20 rokov stará „senzácia“. SONNE ADAM, po hebrejsky „ten, ktorý nenávidí ľudský rod“, vznikli v roku 2007 a po EP „Armed With Hammers“ z mája 2010, ktoré vydalo nemecké vydavateľstvo Imperium Productions, im v apríli roku 2011 vyšiel dlhohrajúci debut „Transformation“. SONNE ADAM, v súčasnosti hrajúci ako štvorčlenná formácia (o.i. s gitaristom zo sludge/metalových DUKATALON), ho stvorili v dvojici Dahan (vokály) a Davidov (všetko ostatné). Tvorca hudby Davidov nie je až taká neznáma persóna a jeho hudobný záber je v rámci extrémneho metalu pomerne široký, obsahuje alebo obsahoval aj hranie v black/thrashmetalových HELL DARKNESS, satanisticko blackmetalových TSORER a vo fekálnom gore/grindovom chorom nonsense ABOSRANIE BOGOM.
Čo obsahuje deväťskladbové CD spolku vyvolávajúceho zo záhrobia ducha starého death metalu? Veľmi dobré veci v štýle vynikajúco zvládnutého klasického veľmi temného death metalu zo začiatku 90. rokov. Žiadne fofry, naopak pochmúrne, ťahavé a atmosférické záležitosti s textovými posolstvami prinášanými ťažkým, hlbokým, kloktavým a zároveň zrozumiteľným vokálom. Tempá a pár gitarových postupov môžu pripomenúť PARADISE LOST na „Gothic“ alebo AUTOPSY, s tým, že SONNE ADAM majú oveľa apokalyptickejšiu, takú až pravekú náladu dimenzií, v ktorých človek nestál na vrchole ničoho.
Hlavne mi však tento album svojou stavbou a vyznením pripomína iný skvost „starodávneho“ death metalu, konkrétne „Soulside Journey“ od DARKTHRONE. (To, že na debutovom EP majú cover „The Serpents Harvest“ z „Total Death“, zrejme nebude náhoda.) „Transformation“ je zhudobnenie sveta bičovaného temnotou, zlom a ovládaného rúhavými monštrami, ktorých hlavnou zbraňou je paralyzujúci des. Stará škola a staré idey s modernými zvukovými možnosťami, marše bicích, zlovestné, z iných sfér prichádzajúce harmónie gitár, strašidelný, šťavnatý vokál ako z čias BLASPHEREION či MIASMA, na to vrstvy temného šepotu, pár dosamplovaných pekelných zvukov, a je to tam. Death metal s atmosférou podzemných jaskýň, v ktorých číha zlo z dimenzií, ktoré boli staré už v čase vzniku nášho sveta, s textami plnými rúhania, zla, okultizmu a apokalyptických vízií je výbornou bránou v čase pre tých, ktorí by chceli pocítiť, ako to bolo kedysi. V niektorých delirických momentoch si pamätníci možno spomenú aj na dávnu austrálsku death/doomovú apokalypsu DISEMBOWELMENT. Uchopenie a podanie štýlu je tu podobné ako u kalifornských DEATHEVOKATION (zaujímalo by ma, kedy sa s novým albumom priflákajú oni), to znamená, že je vynikajúce.
V dobe, kedy dosť výrazne stúpol záujem o tento „starý“ death metal, sa asi netreba čudovať skutočnosti, že SONNE ADAM sa stali súčasťou kolosu zvaného Century Media. Je samozrejmé, že vydavateľstvo to nerobí zo žiadnych filantropických dôvodov, a treba dúfať, že izraelský objav, ktorý už na debute znie tak, že by bola blbosť čokoľvek tam chcieť vylepšovať, mašinéria, ktorá proste už dávno underground nie je, nejakou nešťastnou náhodou nerozdrví.
Ak by z temných hlbín vesmíru Cthulhu volal posilu, mohlo by to znieť napríklad takto.
9 / 10
1. We Who Worship The Black
2. I Sing His Words
3. Sonne Adam
4. Solitude In Death
5. Take Me Back To Where I Belong
6. Shine
7. I Claim My Birth In Blood
8. Transformation
9. Apocalypse
Messengers Of Desolate Ways (kompilácia) (2012)
Doctrines Of Dark Devotion (EP) (2012)
The Sun Is Dead (EP) (2012)
Transformation (2011)
Armed With Hammers (EP) (2010)
Vydáno: 2011
Vydavatel: Imperium Productions
Stopáž: 41:47
absolutní zkáza !!
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.