Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dobrých technických death-grindových spolků není nikdy dost. Tato orlandská sbírka řezníků surfuje hlavně na vlně moderního, chaosem opředeného brutálního válcování, složeného z lichých dob, které směrem kupředu bičuje divoká smršť kytarových vyhrávek a nelidského vokálu. U QUARTER THE VILLAIN zapomeňte na prosluněné pláže Miami nebo Tampy, toto je Orlando. Nápady jsou vždy natěsnané na co nejmenší plochu, jež kolem vás profrčí se zdrcující rychlostí. To, že je opakování matka moudrosti, kluci zřejmě nikdy neslyšeli. Chrlí na vás stále víc a víc motivů, jakoby vás chtěli zasypat, krom krkolomných vyhrávek se tu a tam tlačí i na melodické linky, ale v první řadě jednoznačně pochodují s technickou brutalitou, která nezná slitování. Jako byste zkřížili BENEATH THE MASSACRE s PSYOPUS a lehce ubrali nohu z plynu. Na konci skladby „Sock Puppet Vendetta“ se pracuje i s dalšími nástroji a orchestrální outro této písně velmi příjemně provzdušňuje celý ani ne patnáctiminutový celek. Škoda, že takových míst není víc, protože jinak bohužel u této sebranky z Floridy nenacházím nic, co by ji činilo zajímavou v zástupu podobně technicky orientovaných death-grindových náladotvůrců. Druhým neduhem jinak velmi povedeného EP je neodbytný pocit potenciální nudy, pokud by se v tom samém duchu nesla další půlhodina materiálu v případě plnohodnotného alba. Ale toto je EP, takže palec nahoru.
Ještě že tahle věc má jen necelých 15 minut, tohle při práci poslouchat prostě nelze, člověk má pak furt pocit, že je strašně pomalý a musí zrychlit a zrychlit, až jsem se z toho málem...víte co? ......Jo!
P.S.: Druhé video zde: http://www.youtube.com/watch?v=t0YeBKJGyJw
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.