Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedna z nejmladších kapel, která nyní udává směr těch nejextrémnějších technických prasáren, je tu s novou deskou, se kterou se snaží vyvrátit veškeré drby, pocházející z dob minulého alba „Dingir“. Ty se týkaly hlavně spekulací, jak je to s reálnými hráčskými schopnostmi a čím vším si vypomohli, aby mohli nahrát tak po technické stránce nadstandardtní album.
Omladina z FALLUJAH, šílenci z PSYOPUS i profesoři typu BENEATH THE MASSACRE - to vše mě napadá téměř v jednom a tom samém okamžiku, když novinku poslouchám. Je zde velká dávka až dadaistické hravosti a nadhledu, ve které vedle sebe stojí zdánlivě nesouvisející motivy, ale vlastně právě tyto momenty překvapení a mladická ztřeštěnost mě u RINGS OF SATURN baví. Současně musím říci, že celá kolekce rozhodně není jen maniakálním spletencem, ve kterém se na sebe násilně roubují lámané riffy a prstolamné vyhrávky. „Lugal Ki En“ je zcela jistě hodně neposedným ušním průplachem, který neustále poskakuje ze strany na stranu, ale při tom všem si drží svoji formu a nepůsobí přeplácaně.
RINGS OF SATURN na světlo světa před pěti lety vyplavila deathcoreová vlna, ale mnoho charakterových vlastností na to v současnosti nepoukazuje. Snad jen několik ojedinělých ucouraných pasáží, ale ty vždy zakrátko překryje extrémní nálet, jenž v mnohém odkazuje k těm nejšílenějším mathcoreovým kouzelníkům, technických deathgrinderům, v případě mnohých sól i k modernímu pojetí progresivního death metalu. Ojediněle si kluci pohrávají nejen ve zvuku, ale i v motivech s různými nintendocoreovými elementy hranými přes kytaru, ale to už je jen koření, které tu a tam dobarvuje nahrávku jako celek.
Klidně bych mohl oželet některé typy samplu, jenž na „Lugal Ki En“ jsou a budí ve mně dojem, že tu jsou jen proto, aby tam byly. Také mě trochu mrzí troch zvuk, ve kterém často baskytaru supluje jen hodně rozostřené a nečitelné hučení v basových frekvencích. To jsou ale dvě jediné výraznější výtky. Novinka od RINGS OF SATURN je svěží mladou deskou, která dokonale odráží aktuální dění na nejextrémnější kytarové scéně a já pevně doufám, že náhrada za jejich zrušený koncert v únoru na sebe nenechá dlouho čekat.
Valivá hardcoreová špinavá lopata ve stylu BIB nebo SPY pro tanečníky two-stepu. A konečně s fakt dobrým zvukem od Amáka. Deska, která má i ve středních tempech tah a v rychlých pasážích hrubost i hutnost. Čeština v "Naděje upadá" TOP.
Zhudebnělá krása z Británie. Pidlikací, rytmicky neposedné emíčko, kde je všechno správně. Technicky precizní, aranžérsky bohaté a přitom přístupné. Takhle by zněli ENGINE DOWN, kdyby se rozhodli hrát math rock.
Neprávem zapadlá lahůdka pro milovníky kanadského black metalu. Košaté kompozice a struktury, majestátní a skutečně epické momenty i meditativní plochy. Především mimořádně silná a osobitá atmosféra. Tři skladby, 24 minut.
Řecký kytarista známý například ze SUICIDAL ANGELS nebo SUNBURST na svém druhém sólovém albu servíruje klasicky stavěnou kytarovou progresi a spojuje technickou instrumentaci s citem pro melodie. Příjemná kolekce, na které se mihne i pár zajímavých hostů.
Tato britská skupina zřetelně čerpá z ostrovní neoprog tradice a svůj elegantní i vzrušující projev vyšperkovává výraznými vokály. Parádní zvuk jako bonus.
Keď už počúvať metal starej školy, tak nech je to aspoň od skutočných old school warriors. Hrdinovia NWOBHM to na svojej novinke hrnú pekne od podlahy; je to veľmi príjemné počúvanie.
Nejdřív jsem byl skeptický, ale INTERPOL si mě znovu získali. Jasně, energii a hitovost prvních alb už nečekejte, přesto si kapela zachovává ono neuchopitelné kouzlo, které poznáte na sto honů. Intimní, hladivá a překvapivě podmanivá deska.