SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Príjemná retro párty. Takto jednoducho by som mohol zhodnotiť koncert kanadských metalových bohov VOIVOD v Košiciach. Osobne som nemal nijaké prehnané očakávania, čo bolo zjavne ovplyvnené faktom, že posledné dve radovky skupiny vo mne vyvolali dosť chladné reakcie. Nakoniec som bol príjemne prekvapený a odchádzal som s nádejou, že VOIVOD aj bez Piggyho a Erica Forresta snáď ešte dokážu prekročiť svoj vlastný tieň.

Bez predkapely, dosť neskoro a pred publikom, ktorého priemerný vek určite presahoval tridsaťpäť rokov, začali VOIVOD pekne zostra. Song „The Unknown Knows“ z albumu „Nothingface“ pomaly rozohrieval zo začiatku utiahnuté a statické publikum, aby ho Voivoďáci rozhýbali a rozkričali aj ďalšími evergreenmi zo svojej skoro tridsaťročnej studnice.

Obrovským prekvapeným pre mňa bolo zaradenie pôvodne Ericom Forrestom naspievanej „Forlorn“, naozaj som neočakával, že na koncerte zaznie niečo z tejto éry. Staronový frontman Snake si túto skladbu prispôsobil svojmu hlasu a výrazu, pričom ale nezvalcoval Ericov feeling.

Po starinkách „Nothingface“ a „Missing Sequences“ korunovali Kanaďania nádielku novým songom z pripravovaného albumu, ten nesie názov „Kaleidos“ a práve po jeho odprezentovaní som znova plný nádejí ohľadom budúcnosti tejto mnou obľúbenej kapely - budem pevne veriť, že sa nesklamem. Výborná skladba plná voivodovskej atmosféry, piggyovských technických vyhrávok i moderného a zároveň „retro“ smerovania. Som naozaj veľmi zvedavý, či tieto moje nádeje budú naplnené, hlavne s ohľadom na fakt, že Piggyho pozostalosť už neobsahuje žiaden materiál, ktorý by mohli použiť.

Samozrejme, že sa počas show našli aj nejaké mierne nedostatky, tieto ale boli dostatočne vykompenzované nasadením kapely, jej výkonom, živelnosťou a radosťou z prijatia publikom, ktoré bolo doslova fantastické. Snake, aj napriek spoločenskej únave spôsobenej absintom, odspieval svoje party na nadpriemernej úrovni. Blacky zase absolvoval technické problémy s aparátom a občasné výpadky z rytmu, všetko ale vykompenzoval svojou pódiovou aktivitou, nepripominajúcou narozdiel od Snakea pokazeného robota. Snáď len jediný fakt nebol vyvážený nijakým plusom - neskorý začiatok spôsobil skrátenie šou o jeden zárez...

Úplný záver koncertu patril songu „Voivod“ („War And Pain“, 1984), prostredníctvom ktorého nám VOIVOD vyrozprávali príbeh upíra menom Voivod, potĺkajúceho sa postapokalyptickým svetom, a samozrejme nemohla chýbať neodmysliteľná hitovka z dielne PINK FLOYD „Astronomy Domine“, ktorá urobila definitívnu bodku za týmto skvelým zážitkom.

The Wake (2018)
Target Earth (2013)
Infini (2009)
Katorz (2006)
D-V-O-D-1 (2005)
Voivod (2003)
Voivod Lives (2000)
Kronik (1998)
Phobos (1997)
Negatron (1995)
The Outer Limits (1993)
Angel Rat (1991)
Nothingface (1989)
Dimension Hatröss (1988)
Killing Technology (1987)
Rrroooaaarrrr! (1986)
War and Pain (1984)
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.





