DISTURBED se objevili v době, kdy tvrdé rockové scéně vládnul nu-metal, ale házet je do jednoho pytle s trendovými kapelami z té doby by bylo unáhlené. Na to jsou až příliš osobití a především úspěšní. Dodnes neexistuje mnoho metalových kapel, které by stejně jako oni dostaly svá čtyři alba na první místo US Billboard Top 200. Pravdou je, že jejich sláva je především americká záležitost, ale jak jsme se koneckonců mohli přesvědčit loni v Praze, zvládnou celkem bez problémů zaplnit sály i v Evropě.

DISTURBED se pohybují na rozhraní hardrocku, nu-metalu, heavy metalu a jejich nespornou výhodou je, že se jim daří zůstat dobře stravitelnými i pro ne úplně metalové publikum. Kapela se otevřeně hlásí k odkazu legend METALLICA, JUDAS PRIEST anebo PANTERA a na albu je vliv těchto kapel dobře slyšet. Ochranná známka kapely je silný melodický vokál, který kolikrát svádí zařadit kapelu do škatulky heavy metal, ale vtip je v tom, že hudební složka je proti. Kytary fungují se zpěvem v dokonalé symbióze, a jak se klenutý melodický zpěv mění v sekané skoro rapování, tak hudba kapely plynule přechází z hardrockových riffů do ostřejších nu-metalových, nebo někdy i thrashmetalových sekaček. DISTURBED si jedou většinou to svoje střední tempo, které tu přiostří („Never Again“), jinde naopak zvolní („Crucified“) a naplno využívají pěvecký potenciál svého frontmana, který je schopen vyzpívat výrazné melodie, jako je např. refrén skladby „Warrior“.

DISTURBED jsou profíci a svoji hudbu mají zkušeně poskládanou. Kytary mají hutný zvuk, daří se výrazné riffy i sóla, bicí jsou razantní a taktéž s dobrým zvukem. Formálně albu nelze nic vytknout, vše sedí jako přibité, nic nepřebývá, nic nechybí. „Asylum“ je jejich typické album, ze kterého je však cítit už trochu rutina. Kapela se snaží dát fanouškovi přesně to, co očekává a nějaký vývoj či experimenty nepřipadají v úvahu. Osobně s tímto postojem nemám až takový problém, ale deska je tak dost předvídatelná a postrádá momenty překvapení nebo změny. „Asylum“ se tak dost podobá předchozímu „Indestructible“, je stejně kompaktní a žádná skladba nevyčnívá ani nezaostává. Image drsných hochů výstižně doplňují texty plné „chlapáckých“ témat typu „Memories Are Killing Me…..“, „I´m The One With The Warrior Inside…“ anebo „Murder The Beast That´s Been Eating Me Alive.“, které ve spojení s heavy zvukem, motorkami, kůží a řetězy jen upřesňují, kam tito Američané míří. Záleží na vás, jestli to vezmete nebo ne, ale Draiman a spol. se tím určitě netrápí. Ti jsou si zatraceně jistí, že kráčí tím správným směrem.