Phil Anselmo je rozhodně jednou z klíčových osobností pro americký metal obecně. Legendární PANTERU nasměroval tím správným směrem vstříc legendárnosti, svou nezastupitelnou pozici má i v superskupině DOWN, podílel se na formování sludge metalu, cizí mu nejsou ani jiné žánry a objevil se v celé řadě krátkodechých i dlouhodobějších záležitostí.

Projektem, který je možné označit za ve své podstatě sólový, je PHILIP H. ANSELMO & THE ILLEGALS. S ním vydal letos druhou studiovou desku „Choosing Mental Illness As A Virtue“. Kromě samotného Phila se na desce podíleli ještě Stephen Taylor, Walter Howard a dvojice bubeníků José Manuel Gonzales a Jimmy Bower.

Na novince Anselmo vyměnil vše za hněv, zlobu a nasranost. Téměř zmizely melodie, dravé pasáže se na sebe připojují beze švů. Důležitý je neustálý tlak, ostré tempo a výraz. Deska si ledacos bere z nejstarších thrashových alb SLAYER („Little Fucking Heroes“), Anselmo blackmetalově řve až kvičí („Utopian“), odskakuje k deathmetalu, bicí hardcorově zběsile uhání a kytary staví své stěny z ostře sekaných riffů ve stylu nahorů-dolů-nahoru-dolů.

Phil Anselmo byl vždycky velmi silovým zpěvákem. Jeho specifický pěvecký výraz mu ostatně zajistil nezastupitelné místo v metalových dějinách. Tady ze sebe v gejzírech doslova chrlí absolutně prožitou naštvanost.

Bohužel je to ale i to, na co album tak trochu dojíždí. Anselmo je vlastně „jen“ nasraný, hudba mu v tom sekunduje a na novince se tím pádem prakticky vůbec nic neděje. Po čase se tak stane spíše ubíjející a i ta pouhá třičtvrtěhodina, kterou má, se může zdát dlouhá. Na to, aby skutečně nadchla, je pouhý výraz málo, když nosných nápadů se nedostává.