TEAR DUNGEON - Squirm
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kurva drát!!! Palba už od začátku! Rychlost a brutalita je pro tuhle jihoamerickou bandu naprostou prioritou. Aktivní kulometná hnízda hlídající plantáže koky v jejich rodné Kolumbii jsou zřejmě čtyřem šílencům z Internal Suffering vděčnou inspirací. Hrozně rychlé bicí a kanální vokál Fabia mi připomínají americké Devourment, ale kytaru a basu mají I.S. zřejmě lepší. Je to tedy řádná kanálnost, to je bez debat. Ale chybí mi tu trocha variability a proměnlivosti nálad. Nebudu se hádat o tom, že občas Interna Suffering vybalí naprosto super motiv, jenže když to potom zanikne v další monotónní palbě bicích, tak to prostě nezanechá dojem, ale jen chaos. Jistou dobu po puštění CD jsem se klepal a chytal ultrarychlé rytmy, ale pak jsem se ztratil. Probudil mne až čtvrtý song Daemons Awakening, kde se objevují fakt dobré pasáže. Ale čtvrtina je trochu málo, ne? Další věc vybočující z řady je až šestá a tak dál... Prostě mám pocit, že kdyby z celkových deseti skladeb, které se na Supreme Knowledge Domain nacházejí, vybrali Internal Suffering na album řekněme sedm, určitě by to věci prospělo. Takhle je album podle mne moc dlouhé. Ačkoli jsem myslím v tomto směru otrlý, nevydržel jsem to poslouchat do konce. Vinu na to má jistě i zvuk, který není zrovna nejlepší. Je to hodně přebasované, trochu zahuhlané a z bicích vyčnívá čína. Prostě aby se to dalo poslouchat a nechrochtaly vám přitom bedny, je třeba přinejmenším srazit basy a pohrát si s ekvalizérem. Nechápu, že když už si dají Repulse tu práci a hledají si do své „stáje“ kapely z Kolumbie a Mexika, proč jim alespoň nezaplatí pořádné studio, aby to za něco stálo. Internal Suffering rozhodně nejsou špatná kapela. Jen potřebují trochu vyzrát a mít lepší produkci desky. Mimochodem, pokud někdo získal dojem, že I.S. jsou další gore kapelou, je na omylu. Songy s názvy Outside Dwellers, Beyond The Mystic Portal Of Madness, Evil Sorcerers nebo Enter The Gate Of Death poukazují na to, že Internal Suffering se upsali okultnímu tajemnu, nikoli cákající krvi. Což je jistý rys originality, i když... Celkově mě tedy Supreme Knowledge... moc nepřesvědčilo. Ale pokud budou mít Internal Suffering příště lepší zvuk, je možné, že příznivce hyperrychlého death/grindu posadí na prdel.
7 / 10
1. Mighty Triumphant Return
2. Valley of The Impaled
3. Evil Sorcerers
4. Daemons Awakening
5. Outside Dwellers
6. Threshold Into The Unknown
7. Enter The Gate of Death
8. Beyond The Mystic Portal of Madness
9. Supreme Knowledge Domain
10. Summoning The Ancient Ones
Rituals (2023)
Cyclonic Void Of Power (2016)
Awakening Of The Rebe (2006)
Choronzonic Force Domination (2004)
Chaotic Matrix (2002)
Unmercyful Extermination (2001)
Supreme Knowledge Domain (2000)
-bez slovního hodnocení-
Novinka od texaských maskovaných výtržníků je přesně tím typem desky, který vás nechce bavit, ale brutálně převálcovat. Naprosto hrubá a zemitá směs noise rocku a neandrtálského hardcore punku srší frustrací na všechny strany.
Orchestrálně pojatý power metal příliš nevyhledávám, ale pokud jde o takovouto kombinaci citlivě stavěné melodiky, progresivních prvků a silného vokálu, pak nezbývá než ocenit slušně odvedenou práci.
Aktivistický deathcore stále drží vlajku boje za práva zvířat hrdě vztyčenou. Naštěstí má i reprezentativní hudební doprovod, takže soundtrack k terorismu masokombinátů a jatek jako když najdete. Dlouhodobá jistota žánru.
Japonští náladotvůrci v sobě dokážou skloubit shoegaze, indie kytarovku a post-punk s překvapivě rockovým důrazem, a současně zasněným lehkým ženským vokálem. Výsledkem je velmi osobitá a fungující fúze éterické atmosféry a přímočaré energie.
Zajímavě žánrově neukotvená originální deska. Dánská parta kolem excentrické zpěvule Shaam Larein mísí black metal s goticko-okultním rockem, punkovou energií i epickým heavy metalem. Výbušná, roztěkaná a zároveň překvapivě soudržná a atmosférická směs.
Pozoruhodný kousek. SELENOPLEXIA se věnují black/death metalu s tím, že ho podávají v notně technicko-progresivní formě. Melodie, disonance i krásně rovné blackové pasáže. Velice široká paleta extrémních i čistých zpěvů. A taky Colin Marston za mixákem.
Čtyřicet minut neúprosné tortury v mechanické drtičce, jenž je chladná a neosobní, ale zároveň překvapivě živá ve své brutalitě. Monolitické riffy a tísnivá atmosféra, páchnoucí olejem, betonovým prachem a civilizačním úpadkem. Broadrick to opět dokázal.





