Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brutal death metal z Kolumbie, vydaný u Unmatched Brutality, to je taká smrteľná trojkombinácia, že by som ďalej písať nemusel, proste medzi albumami roka skončí celkom iste. Ale nech sa páči, kapela je z Bogoty, dokopy sa dala v roku 2018 a po jednoskladbovom deme „Schizoid Proliferation Of Insanity“ po nej hneď skočil Jamie Bailey/UBR. Ani sa nečudujem, nejde o zelenáčov, čo to ešte nemajú vybrúsené, obzvlášť bubeník Sander Bermúdez (asi milión angažmánov nielen v BDM žánri) a vokalista Sebastián Guarín (ex-PURULENT, ex-AMPUTATED GENITALS) sú známe mená. Strunová sekcia Mario Franco (basgitara) a Daniel Lara (gitara) takisto vie, čo treba urobiť, aby vznikol album-monštrum.
Osem skladieb za polhodiny, barbarský brutálny death metal kolumbijského strihu, teda prevažne ultrarýchlo, výbušne a šialene, klasický prístup k žánru, akurát že v najvyššom leveli extrémnosti. Priamočiara záležitosť, ak chceš v BDM aj slamy, tu nie sú, budeš musieť ísť niekam inam. Ak chceš masakrovanie, „si satan a máš rád des, tak zostaň tu a nechoď preč“, toto je blízko INTERNAL SUFFERING, len bez desivo majestátnej atmosféry besniaceho kozmického víru. Je tu skôr dusivé pekelné ovzdušie mixnuté s pozemskou neľútostnou tvárou smrti BRODEQUIN a intenzitou najodpálenejších momentov DISAVOWED. Hrá sa pochopiteľne technicky, dnes už BDM na piatich akordoch neutiahneš, ale brutalita je tu hlavným zákonom a stará škola sa predsa len ctí, dokonca tak, že úvodný riff znie ako SEPULTURA model 1989, len po zasiahnutí výbojom z neutrónovej hviezdy. Vokálne cca tri polohy, jedna výlevková, druhá tiež neľudská, tretia taká „normálna deathmetalová“. Tam, kde Sebastián melie ako guľomet, je to hotové inferno. U mňa veľká spokojnosť, ak toto spravili na debute, je sa na čo tešiť.
Smrteľná trojkombinácia - brutal death metal, Kolumbie, Unmatched Brutality.
8 / 10
Vydáno: 2020
Vydavatel: Unmatched Brutality Records
Stopáž: 30:10
Masakr zlých duchů. Jestliže jsem o předchozím albu „Ilion“ tvrdil, že je to nejlepší psychedelie, co jsem za poslední roky slyšel, pak o novém materiálu platí, že je to psychedelie nejšílenější. SLIFT co se týče extravagance překonali sami sebe.
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
