Tahle nahrávka je opravdovým skvostem v Ozzmanově bohaté diskografii, protože v sobě nese nejlepší atributy jeho sólové kariéry prezentované v osmdesátých letech. Může se pochlubit jak skvělou produkcí Rona Nevisona – specialisty na pompézní zaoceánský metal, tak špičkovým dobovým zvukem a několika písněmi, které přestože nikterak nevybočují z celkového konceptu nahrávky, patří k tomu nejlepšímu, co kdy Ozzy vyprodukoval. V Americe se jednalo o do té doby bezkonkurenčně nejúspěšnější Ozzyho album, ale ani soudobá kritika vždy připravená rozcupovat každého starého „džiskaře“, přecházejícího od ostrých riffů (vzpomeňte na JUDAS PRIEST a jejich album „Turbo“) k syntetickému bombastu, v tuto chvíli nešetřila chválou.

V letech 1984-1985 měl Ozzy Osbourne za sebou další z neúspěšných pobytů v léčebně, kterému předcházela mnohá alkoholová extempore, včetně mediálně vyzdvihovaného aktu, kdy se prý snažil pod vlivem drog zabít manželku Sharon. Vůbec celé dva roky byly velmi hektické – Ozzy se poněkolikáté stal otcem, dále čelil obvinění, že nepřímo zavinil smrt fanouška, který spáchal sebevraždu ve chvíli kdy poslouchal Ozzyho první album „Blizzard Of Ozz“ (1980). Vleklé soudní tahanice s americkými mravokárci mu rozhodně na optimismu nepřidaly. Překvapil účastí na koncertech „Live Aid“ na podporu hladovějící Etiopii, coby součást jednorázového reunionu původních BLACK SABATH, a samozřejmě dal dohromady novou sestavu, se kterou připravoval další album. U kytary stanul znovu Jake E. Lee, který se skvěle osvědčil už na předchozí desce a následném turné. Fanoušci si tohoto výrazného kudrnáče oblíbili a tak Ozzy neviděl důvod, proč ve spolupráci nepokračovat. Za bicí soupravou stanul na dlouhých deset let Randy Castillo a baskytaru obsluhoval Phil Soussan, který se hned v úvodu vytáhl spoluprací na pilotním singlu „Shot In The Dark“.

Zatímco předchozí „Bark At The Moon“ (1983) jen naznačilo měnící se vyjadřovací formu Ozzyho tvorby, bylo „The Ultimate Sin“ definitivním přechodem od pravověrného heavy metalu k načechraným produkcím, jaké byly v té době u vůdčích představitelů zaoceánské metalové scény v oblibě. Bombastický stadiónový zvuk, jasně a přehledně strukturované skladby z vygradovanými refrény a akademicky čistá kytara, kterou občasně podpořil v té době velmi módní syntezátor. Z této křišťálové desky vzešlo několik singlů. Kromě již zmíněné písně „Shot In The Dark“, ve které se „Madman“ vyznává z vlastních fóbií, marně zažehnávaných omamnými látkami, to byly glammetalové hymny „Lightning Strikes“ a titulní „The Ultimate Sin“. Album však působí naprosto vyrovnaně a i po více než dvaceti letech na něm nalezneme mnoho skvělých písní, ať už se jedná o monumentální „Killer Of Giants“, která se od předešlých balad lišila členitější strukturou a závěrečnou gradací nebo Ozzyho sebereflexi „Secret Loser“. Kapitolou samou pro sebe je pak ironická „Thank God For The Bomb“, ve které Ozzy promlouvá: „Jestli může být atomová bomba garantem světového míru, pak díky bohu za ni“.

Turné s předskakující METALLICOU slaví obrovský úspěch obou souborů. O rok později však odchází jak baskytarista Phil Soussan, který se chce nadále věnovat výhradně studiové práci, tak fantastický Jake E. Lee, který spolu s Rayem Gillenem zakládá výbornou partičku BADLANDS, jež se snažila do okázalých osmdesátých let přenést původního ducha rockového blues a LED ZEPPELIN. Ozzy tedy oslovuje starého kámoše z BLACK SABBATH Geezera Butlera, který však nejprve odmítá. Na dveře Ozzyho zkušebny zaklepe mladičký blonďák v zastaralých zvonáčích – Zakk Wylde…