Nápad na sepsání recenzí starších alb BLACK SABBATH vznikl jako vedlejší produkt původní snahy o vypíchnutí některých méně provařených alb z konce osmdesátých a začátku devadesátých let. Asi si nelze dělat ambice, že bychom psali již nenapsané, nicméně zavzpomínání si na některé milníky, které formovaly tvrdou hudbu a jichž tato kapela měla na své pouti několik, nemusí být úplně od věci. Navíc, letos je tomu čtyřicet let co album „Black Sabbath“ a posléze „Paranoid“ vyšlo.

Bouře zmítá krajinou, hromy duní a zežloutlé listí se prohání v šíleném víru podzimního větru. Z dáli zní zvuk zvonu, pomalý, chmurný zvuk, zvoní umíráček. Další duše byla odevzdána do pařátů ďáblových. Bouře se pomalu klidní a zanechává za sebou děsivé ticho. Je šero, přede mnou stojí temná postava. Celá v dlouhém hávu, s kapucí přes hlavu, není jí vidět do tváře, stojí a pomalu zvedá ruku a natahuje ji směrem ke mně…

Hudba BLACK SABBATH, především první alba, měla podstatný vliv na celý vývoj tvrdého rocku. Společně s DEEP PURPLE, LED ZEPPELIN a pár dalšími postavili základy, ale byli to právě BLACK SABBATH, kdo přivedl do hudby temnotu a čerty. Počátky této kapely jsou všeobecně dobře známy, tak to vezměme stručně. Kapela se dala dohromady roku 1968 v anglickém Birminghamu. Toho roku se rozpadla kapela MYTHOLOGY a to poté kdy byli její čtyři členové zatčeni a pokutováni za držení konopí. Tony Iommi (Frank Anthony Iommi) a Bill Ward ze zmíněné kapely posléze hledali nové komplice a ty našli ve dvojici  Ozzy Osbourne a Terry „Geezer“ Butler (oba ex-RARE BREED). Pojmenovali se THE POLKA TULK BLUES BAND a později EARTH. Ale jméno EARTH bylo tou dobou už obsazené jinou anglickou kapelou, a tak bylo třeba najít jiné jméno.

Ono jméno THE POLKA TULK BLUES BAND, ač z dnešního pohledu zní skoro až legračně, bylo výstižné co se hudebního stylu týče. První dvě alba byla v podstatě jen ponuře zahraný blues. Ještě před další změnou jména Iommi kapelu opustil a střihnul si krátké angažmá v JETHRO TULL. To bylo jeho poslední odloučení a následující půlstoletí se právě Tony Iommi stal jediným stálým členem kapely. Přejmenování na BLACK SABBATH a nastartování „černokněžnické“ kariéry bylo de facto komerční tah. Předlohou jim byl italský horor „Black Sabbath“ od Maria Bavy, který tou dobou dávali v kinech, a Butlerův známý komentář: „Strange that people spend so much money to see scary movies.“ V prosinci 1969 nahráli svůj singl „Evil Woman“ a počátkem následujícího roku své první, eponymní album.

Now I have you with me, under my power
Our love grows stronger now with every hour
Look into my eyes, you will see who I am
My name is Lucifer, please take my hand

Vedle titulní skladby jsou ještě dvě písně, které přežily několik desetiletí a stále jsou na živých vystoupeních hrány. Jednak je to „N.I.B.“, jejíž text je proslov Luciferův a pak „The Wizard“, ve které Ozzy hraje na harmoniku a jejíž text je inspirován jistým šedým čarodějem. A byla by chyba nezmínit „Sleeping Village“, desetiminutový smuteční blues-rock, který podobně jako titulní skladba má v sobě atmosféru temnou jako samotná noc. „N.I.B.“ byla také jedna z nejvíce citovaných písní z řad odpůrců kapely, většinou nábožensky založených. Už od tohoto debutu si kapela nesla označení satanistického spolku a za celou kariéru se jej nezbavila. Nutno podotknout, že se o to ani nesnažila. Ozzy si naopak tuto image ve své sólové kariéře ještě více přiživoval. Pokud si dobře pamatuji, tak novinové titulky o příjezdu satanistické kapely se objevily i u nás, byť se značným zpožděním, ještě na počátku devadesátých let, když k nám kapela zavítala v rámci turné k albu „Cross Purposes“. Co k tomu dodat více, než že to byl po čertech dobrý nápad začít hrát tento druh hudby.

„Black Sabbath“ ve své době zaznamenalo nebývalý komerční úspěch a i přes vesměs negativní kritiku si probojovalo cestu do různých žebříčků. Lidé opravdu rádi utráceli a stále utrácejí peníze, aby se dívali na horory a poslouchali ponurou hudbu. Tato nahrávka zřejmě nebyla prvním metalovým albem, ostatně o metalu by se pravděpodobně dalo mluvit až u Blackmoorova majstrštyku „Rising“. Nicméně tato nahrávka byla spíš katalyzátorem, který se pustil do světa ve správný čas, v době, kdy hudební svět ještě ovládala nálada květinových dětí a něco takhle pochmurného bylo nevídaným jevem.