Mnoho, mnoho písku se sesulo z dun Sahary, než se podařilo Forgottenům spatlat a vypálit do kotoučku jejich nové dílo. Přece jen porodní bolesti byly dlouhé a mezitím došlo i k dvojitému potratu - v mezidobí nahrávcích sessions odešel Chrobis a Hankou, aby oživili zahnívajcí LOVE HISTORY. Ale proč jsem mluvil o Sahaře? No protože F.S. už netruchlí v ledových pláních, ale naopak se dnes pěkně opalují v dunách. I obal KaBaAch na vás nedýchne tak, že se vám zamlží okno od pokoje, ale naopak si pro jeho prohlížení nasaďte brýle sluneční. neboť září nazlátlou žlutí egyptského slunce v poledne. Jinak je obal klasická Krustyovská vydivnělost, na kterou jsme u F.S. již zvyklí. Tentokrát ale s trochou toho Egypta.

A jsme u toho. F.S. se tentokrát vydali na výlet k pyramidám. Hned v začátku vás Hanka Nogolová uvede do nálady desky orientálně laděným motivem... jenže hned potom na vás vypálí ze zálohy Medvědova kytara klasické thrashové sólo à la 80. léta a pak přijde riff, který byste hledali třeba u raných MORBID ANGEL. Úvodní vypalovačka Red Paiom vás ujistí, že Forgotteni začali hrát thrash, ha, ha! Ale ne, to není sranda, já to myslím vážně! KaBaAch je ve všech směrech mnohem rychlejší, ostřejší, tvrdší a energičtější, než cokoliv, co udělali F.S. předtím. A co se týče hudební barevnosti, té je na KaBaAch přehršle, ale je to položené do jiné roviny, než na Senyaan. Jazz/bluesové prvky, atmosférické vsuvky, dokonce i epická intermezza typu zvuků probouzející se Káhiry (FN2C; tedy nazvat song podle třídy rychlovlaků, to je úchylárna, co Krusty?) vás přesvědčí o tom, že F.S. se barvitosti a invence nevzdali, naopak ji ještě rozvedli a povařili své staré střípky věčné zimy na egyptském slunci. Ten Medvědův thrashový kytarový základ je tu sakra znát. Přesto, že je vrchovatě protkané škálou různých nálad, je KaBaAch podle mne celkově mnohem více “metalové”.

I kombinace mužského a ženského zpěvu je vyrovnaná, Hančiny pasáže však převažují. Narozdíl od “brutálního” (he, he) murmuru Krustyho se zpěv Hanky pohybuje v mnoha rovinách od té již zmíněné “pseudoorientální” (ale to je dané spíš strukturou a motivy skladeb) až po takřka čistě rockový vokál. Nemohu si pomoci, ale v mnoha momentech na KaBaAch mi Hančin zpěv připomíná Blanku Šrůmovou z TICHÉ DOHODY (to je věc, co?). Nejvýraznější to je když si poslechnete krátkou česky zpívanou pasáž v závěrečné As Suwais. V desáté Idfú zase narazíte na temné chraplavé deklamování, které vám (přinejmenším) připomene Amíky NILE.

A co zvuk? Inu, nějaké sessions proběhly třeba i v Shaarku, ale hlavní nahrávací čas strávili F.S. v žirovnické Haciendě u “gurmána” Dodo Doležala. Hacienda je “metalistům” známá svým “příliš rockovým zvukem”, ale myslím, že tady se podařilo vytvořit především živost a prostorovost nahrávky. Zvuk je bomba.

Takže pokud víte, že od F.S. lze očekávat “PPPM”, čili “pestrou paletu plastických motivů” a hodně vyspělou kompoziční dovednost, pak už je třeba se jen začíst do Krustyho “vymyšleností” v pěkně zpracovaném bookletu. Není to už jednolitý příběh, ale společná je egyptská tématika. FORGOTTEN SILENCE stále zůstávají “tuláky po hvězdách” a hledají další dimenze “zapomenutého ticha”. Ale zapomeňte na tyhle moje slinty. Poddejte se kouzlu tří forem egyptské animy (Ka, Ba a Ach), neprohloupíte...