DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Začneme trochou pravdivého klišé. FORGOTTEN SILENCE patří mezi nejlepší a nejpozoruhodnější české metalové formace. Svou výsadní pozici neztratili ani art rockovým výletem „Kro Ni Ka“, ani návratem k ostrým kytarovým riffům a chropotu na prozatím poslední řadovce „La Grande Bouffe“. V loňském roce vydali pod křídly Shindy Productions svůj premiérový živý záznam „Sonique Voyeurisme“.
Člověk by očekával, že taková událost bude mít patřičné proporce, že si kapela připraví alespoň dvouhodinový průřez bohatou kariérou, dá dohromady tunu fotek na vyzdobení bookletu, případně si nacvičí nějaké ty skandovací pokřiky a zaplatí tucet kameranamů a osvětlovačů, aby jim celou tu krásu patřičně nasnímali pro potřeby DVD. Je to ale přesně naopak. FORGOTTEN SILENCE nejsou megalomanským souborem, dělají radost maličkostmi. Tento živý záznam odráží jejich skromnou povahu.
Vystačí si tedy s třičtvrtě hodinovým setlistem, který jako předkapela ADOR DORATH pořídili 28. listopadu 2014 v Barrocko Clubu v Třinci v rámci Metalshop Tour. Ten je úzce zaměřen na poslední řadovku, je doplněný hitovkou z „Ka Ba Ach“, stařičkým singlem „Tumulus“ a cover verzemi od ATHEIST a PESTILENCE. Schéma koncertu je tedy úzce zaměřeno na metal z nejmetalovějších, což je při širokém záběru kapely lehce na škodu. Nějaký ten malý úlet z „Kro Ni Ky“ bych snesl velmi rád.
Kapela na záznamu působí kompaktním dojmem a díky neučesanému, ale patřičně průraznému zvuku, zní hodně groovy. Po celou hrací dobu je jejich hra čitelná a značně nabroušená. Přesto se nemůžu zbavit myšlenky, že díky poměrně složitému obsahu je poslech v některých pasážích cestou trnitou, a dovolím si poznamenat, že přece jenom studiově je materiál poslechově stravitelnější.
To však tomuto živáku nikterak neubírá na jeho hodnotě. Navíc, když FORGOTTEN SILENCE patří mezi soubory, které vidět, v tomto případě slyšet, je na jevištních prknech vzácností. Podobně vzácné je vydání tohoto minimalistického kotoučku, který svůj minimalismus stvrzuje i uchopením bookletu. Je vidět, že byl dárkem především pro skupinu samotnou a pro její nejtvrdší fanouškovské jádro. Já proti tomuto přístupu nic nemám, nicméně pro mne zůstanou Moravští spíše studiovou formací, takže se již velmi těším, až sepnou síly k vytvoření následovníka „La Grande Bouffe“.
Živý záznam FORGOTTEN SILENCE. Dárek určený skupině samotné a jejímu nejtvrdšímu fanouškovskému jádru.
1. Tumulus
2. Dichroisme
3. Mineral (ATHEIST cover)
4. Fermeture De La Bouche
5. Personal Energy (PESTILENCE cover)
6. Rostau - The Sandwaves (excerpt)
7. Aalborg
Kras (2018)
Sonique Voyeurisme (2015)
La Grande Bouffe (2012)
Thots (demo 95/debut CD96 remaster) (2009)
Tumulus split + Chiasmatic (2008)
Kro Ni Ka (2006)
Bya Bamahe Neem (EP) (2004)
Yarim Ay (7 (2002)
ka Ba Ach (MC) (2001)
Ka Ba Ach (CD) (2000)
Deathophobia - European Series Vol.II. (kompilace) (2000)
A Tribute To Master's Hammer (kompilace) (1999)
Hathor's Place (7 (1999)
Senyaan (2CD) (1998)
Senyaan (MC) (1998)
The Hills of Senyaan Pt.II. (7 (1997)
Thots (1996)
Echoes From The Underworld Vol.II. (kompilace) (1996)
Clara (7 (1996)
Sometimes Death Is Better 2,3& 4 (kompilace) (1995)
Thots (MC demo) (1995)
tejto kapele nie menej ako 10 :D
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.