GRIEFGOD - Deterioration
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali CARCASS. Vydařená deska.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přiznám se, že někdy je pro mě psaní retrospektivních recenzí na legendární nahrávky velmi tvrdým oříškem. Každý, či už více či méně zarytý fanda má desku už dávno naposlouchanou a v mnoha případech i doslova vrytou pod kůži. Otázkou pak zůstává komu je vůbec takováto recenze, jejíž účelem by mělo být obeznámení čtenářů s obsahem desky, vlastně určena? Typickým příkladem uvedeného je i albový debut dnes absolutní legendy floridské death metalové brutality – slovutných SUFFOCATION. Myslím si však, že i přesto všechno mají vzpomínkové recenze představující metalové klenoty smysl, protože každý si jistě velmi rád zavzpomíná a z recenzentského hlediska je konfrontace nahrávky s dnešním zvukem a trendy v metalové muzice také velmi zajímavá.
„Human Waste“ se svého původního vydání dočkalo v roce 1991 a zároveň se jednalo po několika MC a vinylech o vůbec první CD, které vyšlo u tehdy ještě ryze podzemní firmičky Relapse Records. Byla to věru krásná doba. Floridské death metalové hnutí se nadechovalo k mohutné ofenzívě, která s sebou přinesla vznik mnoha skutečných skvostů. Se svým prvním albem přišli i nějací SUFFOCATION, kteří se na něm s ohledem ke své další tvorbě teprve zastřelovali a testovali svůj hudebně extrémistický potenciál. Přesto se však jedná o nahrávku výtečnou. I z dnešního hlediska se jí dá vytknout jen máloco. Svojí atmosférou a technickým provedením totiž spolehlivě natrhává prdel i mnoha současníkům. Je nositelem stigmatu doby, ve které vznikala, kdy se v důsledku ohromného death metalového boomu snad z každé floridské garáže ozývalo tvrdé riffování, brutální growling a zběsilé mlácení do bicích souprav. Na tomto evolučním procesu mají SUFFOCATION svůj nepopíratelný záslužný podíl, protože se jim i svým prvním albem podařilo ovlivnit mnohé další kapely a dá se říct, že tento proces trvá prakticky dodnes.
Pětice se do toho hned od začátku pouští s patřičnou vervou. Snaha hrát co nejbrutálněji a přitom na technické výši je patrná z každého tónu této anihilační sbírky. Ačkoliv se v zásadě jedná o přímočarý a řádně nabroušený death metal, kapela už postupně začíná vystrkovat růžky v podobě vlastního a nezaměnitelného skladatelského rukopisu, který ji dokázal vysoce povýšit nad úroveň žánrového průměru. SUFFOCATION se totiž už na „Human Waste“ stávají stylotvůrci. Stačí se zaposlouchat do jejich typických kaskádových riffů made in Terrance Hobbs a vřele doporučuji hlavně ten v prostřední části skladby „Jesus Wept“, který v doprovodu chropotu Franka Mullena doslova a do písmene zabíjí. Skutečně i po těch letech je to nepopsatelná síla a o archaismu se v případě tohoto alba dá hovořit snad jen v souvislosti se zvukem jednotlivých nástrojů. Jako dokonalou ukázku nespoutané hudební brutality ve stylu SUFFOCATION bych si dovolil vybrat čtvrtou v pořadí - „Catatonia“. Tuto skladbu mimochodem kapela znovu nahrála v roce 1998 pro na nějaký čas rozlučkové EP „Despise The Sun“.
Více snad ani není potřeba k této famózní archiválii dodávat. Pokud jste zažili dobu death metalového rozmachu, tak jistě během jejího poslechu nostalgicky zatlačíte nějakou tu slzu v oku a pokud se řadíte k mladším fanouškům této metalové odnože, vřele vám jako studijní materiál jejího formování doporučuji i „Human Waste“. Jen je mi tak trochu smutno, že se to krásné období plné mladického metalového nadšení z počátku devadesátých let už zřejmě nikdy nevrátí.
PS: Reedice alba obsahuje navíc i první demo „Reincremated“ z roku 1990. Jedná se o ryze undergroundovou a hlavně spíše sběratelskou záležitost. Zvuková kvalita na úrovni zmačkané kazety vhání nostalgické vzpomínky snad ještě více, než samotné album.
CD k recenzi poskytli Day After records
Legendární kousek. Nic víc snad ani není potřeba dodávat k nahrávce, která katapultovala jednu z nejvýraznějších formací floridské death metalové scény do první ligy.
Frank Mullen
- hrdlo
Doug Cerrito
- sekyra
Terrance Hobbs
- sekyra
Josh Barohn
- basa
Mike Smith
- artilérie
1. Infecting The Crypts
2. Synthetically Revived
3. Mass Obliteration
4. Catatonia
5. Jesus Wept
6. Human Waste
7. + demo "Reincremated"
Hymns From The Apocrypha (2023)
Live In North America (2021)
...Of The Dark Light (2017)
Pinnacle Of Bedlam (2013)
Blood Oath (2009)
Suffocation (2006)
Souls To Deny (2004)
Despise The Sun (EP) (1998)
Pierced From Within (1995)
Live Death (1994)
Breeding The Spawn (1993)
Effigy Of The Forgotten (1991)
Human Waste (1991)
Reincremated (demo) (1990)
Vydáno: 1991
Vydavatel: Relapse Records / Day After
Produkce: SUFFOCATION
Studio: Recardamatt Studios, West Slip, NY (USA) - září 1990
-bez slovního hodnocení-
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali CARCASS. Vydařená deska.
Päťskladbový návrat do najradostnejšej európskej éry: Berlínsky múr je preč, studená vojna skončila, U2 vydali „Achtung Baby“ a na velikášskej vlne optimizmu križujú svet. Dalo by sa to zniesť dlhšie – aj táto nahrávka, aj tá eufória raných deväťdesiatok.
Bruselský chrlič Déhà seká desky jak na běžícím pásu, ale dokáže být kreativní a pokaždé trochu jiný. Bohužel to šije horkou jehlou a produkce a zvuk působí často jako nedokončené demo. To je případ i téhle atmosféricky depresivní blackové jízdy.
Pokračování trendu z předchozí "Starlight And Ash"? Opět pasáže plné emotivní baladičnosti s výrazným vokálem Cammie Gilbert, ale skupina svůj doom rock překlápí i do temnějších a často drsných metalových poloh. Přitvrdilo se a rozhodně to není na škodu.
Švédsko není živo jen chrastěním. Žijí zde i rozervané duše, jenž se chtějí vyjádřit něžnějšími tóny. Třeba jako post-blackoví (i když, kolik tam toho blacku vlastně zbylo?) TOGETHER TO THE STARS. Nechme se tedy unášet na vlnách hořkosladké melancholie.
Nová éra švédskej legendy, debut u veľkých Metal Blade Records! Podaril sa na výbornú; veď si pustite napríklad hitovku Nail Bomb. WOLFBRIGADE v roku 2024 valcujú všetko, čo im stojí v ceste!
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.