Ještě v únoru 2001 jsem neměl o existenci téhle kapely ani tuchy. Když mě pak zpravil Votan, že mu jacísi DEAD POETS SOCIETY poslali své demo a že vskutku stojí za to, nijak zvlášť jsme se nevzrušoval. Což by mě mohlo nějaké (takřka) tuzemské těleso, produkující speed metal vyvést z míry? Pcha! Jenže kotouček Fait Accompli mi byl vzápětí zapůjčen a já z něj v čase prázdnin žuchl na prdel... Od té chvíle hodlám každému třeba vyhučet díru do hlavy, aby si DEAD POETS SOCIETY poslechl. Protože když ho k tomu donutím, oni si ho Básníci už hravě zpracují, takže nakonec budeme svorně hučet oba... Strašně bych chalanům přál, aby našli svojí díru do světa, poněvadž jejich hudba je hodna pouze těch nejvyšších srovnání. Narozdíl od houfu tuctových těles se toto seskupení neomezuje žánry a produkuje skutečně vyzrálou a výbornou MUZIKU. Dost ale již řečí. Podívejme se nyní čtyřmi slokami pod pokličku minulosti a přivěďme na světlo současnosti něco z pamětihodných činů téhle kapely.

Sloka první – o zrození, cikánech a zapomenutém melounu.
První sloka životní pouti Umrlých básníků odehrála se v mozkovnách Andreje Kutiše a Matuše Hanuse. Kronikáři črtali roztřesenými brky zbytek kostry roku 1997 a dvojice nadšených fanoušků melodického metalu se rozhodla nejen pinožit se svým vzorům, ale hrdě jim vyrazit vstříc vlastní tvorbou. Matúš, zocelený působením v kapele SPIT a krátkou avantýrou s hardcoráři BREAKDOWN, se chopil kytary, totéž hodlal učinit i Andrej, nicméně plány mu zkřížil nově angažovaný týpek s bizarním krycím jménem Hrobka. Ten se nehodlal smířit s drhnutím škopků, tudíž vytlačil Andreje za klávesový aparát. Svízelné hledání basáka si chlapci ušetřili angažováním Mariana, Andrejova spolužáka ze základní školy a bývalého kolegáčka ze SPIT. Byv zpraven, že jeho nová smečka hodlá produkovat speed metal, pouze flegmaticky odvětil, že je mu to jedno. Vskutku exemplární zápal pro věc omlouvají jeho nedostatečné instrumentální schopnosti, které mu zabraňovaly stát se příliš vybíravým... A tak se mohla šumařská kárka slavně nazvaná CRUSADER vrhnout do víru zkoušení. Prznit přejatý materiál od SAVATAGE počali chalani nejprve u Andreje, později u Hrobky v cimře. Štědrá štěstěna je rázem poctila možností provádět “zabíjení hudby” v Hrobkově vile, která se nacházela v cikánské kolonii v Plaveckom Strvrtku. A tak se na zkoušky počalo fárati vlakem. Stále bez podpory bicí artilérie se chlapci odhodlaně zakousli do tvorby BLIND GUARDIAN, DEEP PURPLE, IRON MAIDEN a HYPOCRISY, přičemž si svoje vytrpěli i satánci z DIMMU BORGIR. Zkoušky byly údajně velmi svízelné, neboť byly prokládány plagiátem závodu Iron Man na blízkém jezeře, různými odrůdami kopané, včetně televizního očumování o chlup nadanějších čutálistů na mistrovství světa ve Francii 1998. Skutečně kruciálními a závažnými událostmi byl tak pro CRUSADER v první sloce jejich existence meloun, zapomenutý Matúšem ve vlaku, a taktéž jakýsi cikán, který po témže členovi požadoval 50 korun sloveských... Hrdinským dvojverším za raným křižáckým sonetem pak zůstává cosi jako koncert v garáži MEAN GEAMBIRTH a RAVENARIA.

Sloka druhá – o profesionalizaci a zneuctění přírodní rezervace
Poněkud rozvernou sloku první následuje o poznání vážnější a údernější sloka druhá. Obrat se odehrál po naverbování bubeníka Braňa Jurečky a následným získáním garáže v Bratislavě pro účely zkoušení. Radost z prvního seriózního secvičování zkazily až inkviziční koncil sousedů, který rozhodl o odpojení elektrického proudu. Rychlou záchranu znamenala zkušebna v Posádkové ubytovně Armády Slovenské republiky, hned vedle druhů z kapely DOLORES. Konečně se tak začaly rýsovat vlastní skladby a taktéž provozovat jakási (sportovní?) činnost, zvaná jednodotyk. Výsledkem bylo nazkoušení tří skladeb pro demo, návrh pro Mezinárodní olympijský výbor zařadit jednodotyk na olympiádu, vyhazov Hrobky a přijetí zpěváka DOLORES – Matesa. Kamaráda Hrobku zradil údajně styl hraní a též (cituji doslova) jeho robotnícke rukavice kombinované s havlovkami. Pomstu za zneuctění Hrobky vzali do svých rukavic místní požárníci a tak Křižák po vyhazovu ze zkušebny kočoval do další – tentokrát do Rozínova, kterážto prostora slouží chlapům podnes. Na Hrobkovo místo byl vypsán konkurz a mezi mnoha uchazeči uspěl až Mároš. Další posila pro CRUSADER dorazila v osobě flétnistky a zpěvačky Lydie. První koncert v této sestavě se odehrál bez Mároše, který byl nucen odjet s frajárkou na dovolenku, druhý potom v Propeleri, přičemž publikem byli feťáci a malá děvčátka. Krom podivuhodného obecenstva poznamenalo vystoupení i mizerné nazvučení a pokuta za parkování na trávě nejstaršího přírodního parku ve střední Evropě. Takto baladicky tedy končí v disharmonických tónech sloka druhá...

Sloka třetí – krátká, avšak plodná
V září konečně došlo k natočení prvního demáče Victims Of The Holy Season (za rok prodáno 250 kousků CD) a následoval konečně i premiérový “pořádný” koncert ve Vajnorské. Slušná návštěva čítala dvě stovky řep, a tak se kapela dostala do širšího povědomí bratislavského publika. První demo kapely představovalo na svou dobu až překvapivě vyzrálou a instrumentálně povedenou interpretaci melodického speedu, přičemž mu citelně scházel skutečně schopný zpěvák. Než se ho podařilo zlanařit, stihla kapela natočit cover HELLOWEEN Eagle Fly Free pro česko-slovenský tribut a učinit pár pokusů prosadit se i mimo Blavu. Zmíněným spasitelským hrdlem se stal Mayo Petranin, který přišel do kapely společně s novým kytaristou Michalem Podolským, náhradou za Mároše. Kapela nabrala vítr do plachet a vyrazila za světlými horizonty. Posledním veršem pak zůstává tichý odchod Lydie...

Sloka čtvrtá – oslavná a určitě ne poslední
Koncem února 2001 bylo nahráno pětipísňové demo Fait Accompli, které již představuje kapelu v plné tvůrčí síle. Naprosto geniální propojení melodického speedu, symfonického blacku a bodomácké divokosti znamenalo jednoznačně jeden z pěti nejsilnějších česko-slovenských počinů roku. Divý a dřevitý CRUSADER zemřel a na jeho místo nastoupili vidouci a experimentující DEAD POETS SOCIETY, kteréžto jméno padne k hudbě jako řiťka na fekalkastról. V listopadu se kapela zjevuje konečně i v hlavním městě ČR – jmenovitě v klubu Hells Bells. Sklízí zasloužené ovace za svůj výtečný a živelný set (já osobně mám od té doby prapodivně zanícený krční sval, jak jsem mával řepou – aha, tak to byla zanícená uzlina [pozn. o týden později]). Živě zde prezentuje i cover BLIND GUARDIAN The Last Candle, který se objeví na chystaném tributu krefeldskému kultu. Stojí též za zmínku, že samotní Slepí strážci měli díky Votanovi možnost vyslechnout promodemo Fait Accompli a údajně byli produkcí DPS nadšeni. Nejen z pozitivních událostí je však poezie živa – a tak se kapela musela před časem vyrovnat s odchodem kytaristy Michala Podolského. Andrej, Martin a Mayo se ovšem nenechali dočasnou hybernací kapely zviklat a vytvořili ALICE COOPER REVIVAL. I přes to se na novém materiálu DPS pilně pracuje – jeho komponování se tentokrát ujal Mayo. Tož uvidíme... Závěr jedné z nejlepších poem, jaké jsem vyslechl, je tak otevřený a nejen já doufám v další desítky slok a jímavých veršů....
podle materiálů kapely secvičil a zarecitoval