Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ak vynecháme kolekciu coverov „Future Of The Past“, tak s „Tibi Et Igni“ je tu poľský deathmetalový titan Piotr Wiwczarek, ehh, pardon, VADER, po desiaty raz. Na najnovší album, vydaný 30. mája, som už zachytil viacero názorov, od zatracujúcich až po priam nekriticky nadšené. Koľko ľudí, toľko rozsudkov, tak či onak nesúhlasím s recenzentským popravovaním „Tibi Et Igni“ kdesi do podpriemeru, na druhej strane to nevidím ani na absolutórium, VADER „urobili“ prvé štyri albumy, vydané do roku 2000, odvtedy sa legenda viac – menej len rozvážne pohybuje v mantineloch štýlu, ktorý si veľmi osobito prispôsobila na svoj obraz.
Hrôza tento album určite nie je, dokonca by som povedal, že u mňa určite prekonáva obdobie nahrávok „Revelations“ a „The Beast“, ktoré boli natoľko rutinérskymi kusmi, že si z nich po rokoch nevybavujem ani jednu skladbu. Jednoducho tu nejde o nič iné než o album pre fanúšikov, ktorí od VADER chcú presne takú hudbu, akú „Tibi Et Igni“ ponúka – chcú VADER a tu ho dostávajú v štandardnej kvalite. Skupina existuje tretiu dekádu, hrá jasne vyhranený metalový žáner, vlastný štýl mala hotový v roku 1992 a drží sa svojho kopyta. Piotr a jeho družina tu nie sú na to, aby prekvapovali niečím novým, netradičným, ambície stať sa reformátormi death metalu nemajú. Fanúšikovia by im to aj tak neodpustili, a vôbec, čo funguje, to neopravujte.
VADER stále dokážu urobiť dobrý VADER, to znamená u SLAYER zakorenený rýchly priamočiary death metal s frenetickými náklepmi, svojskými harmóniami, temný i agresívny, korunovaný charakteristickým vokálom. Po novom Piotr (gitara, vokály), Spider (gitara), Hal (basgitara) a James Stewart (bicie) ešte viac ctia klasické thrashové korene a do hry vstupuje pár dramatickejších nálad a „baladickejších“ pasáží („The End“). Snaha o vyhýbanie sa stereotypu tu je, ale väčšina z týchto skladieb sa mohla objaviť na hociktorom z predošlých albumov, hranie na istotu tu skrátka je. Tak či inak niekoľko vypočutí novinka znesie, potom sa album poberie do „archívu“, na skladby si spomeniem zrejme zase až vtedy, keď ich budem počuť naživo, lenže mnohým kapelám sa nepodarí ani to.
Nie je možno dobrým znamením, že ma z celej nahrávky najviac bavia bonusovky „Necropolis“, čo je v podstate heavy/thrashmetalová ostrá pohodovka v poľštine, a „Przeklety na wieki“, ktorá z baladického úvodu, dokonca s hosťujúcou vokalistkou, vybuchne do skôr thrashovej jazdy, náladou pripomínajúcej starú dobrú „Giń psie!“. Celkovo si poviem, že „syndróm SLAYER“ tu už je, ale stále u mňa pozitívne dojmy prevažujú nad otrávenými. Ale treba to radšej mať s tými tromi bonusmi (tretí je od elektroindustriálnych Nemcov DAS ICH), desaťskladbová verzia stačiť nemusí.
7 / 10
Tibi Et Igni (2014)
Welcome To The Morbid Reich (2011)
Necropolis (2009)
XXV (Best Of) (2008)
And Blood Was Shed In Warsaw (DVD) (2007)
Impressions In Blood (2006)
The Art Of War (EP) (2005)
Night Of The Apocalypse (DVD) (2005)
The Beast (2004)
Beware The Beast (EP) (2004)
Blood (EP) (2003)
More Vision & Voice (DVD) (2002)
Revelations (2002)
Reign Forever World (EP) (2001)
Litany (2000)
Live In Japan (Live) (1998)
Vision & Voice (VHS) (1998)
Kingdom (EP) (1998)
Back To The Blind (1997)
Reborn In Chaos (1997)
Future of The Past (1996)
De Profundis (1995)
An Act Of Darkness/ I.F.Y. (EP) (1995)
Sothis (EP) (1994)
The Darkest Age - Live (Live) (1993)
The Ultimate Incantation (1993)
Morbid Reich (demo) (1990)
Necrolust (demo) (1989)
Rozbité ozvěny vesnického folk rocku vpletené do posthardcorové a noise rockové tapiserie, která stojí na pomalých rytmech a ufňukaném vokálním projevu. Znepokojující, intenzivní a emotivní nahrávka, která zaujme nejen originálním spojením stylů.
Bourací kladivo mezi světy hardcoru, noise rocku, rapu a industriálu. Agresivita v jednom kotli se zranitelností. Zloba a nenávist s láskou. Nervózní zvukový dokument života v současné USA.
Někdy je to hodně jednoduché. Nepotřebujete nic složitého, zbytečně vyumělkovaného a progresivního, stačí když to parádně šlape a zbytek už je jen o pocitech. Buď to klapne, nebo ne. V případě Švédů ETERNAL EVIL a alba „Forever Feared“ to u mě klaplo.
Pořád to tam je! A to americká kapela ani nemusí nijak měnit svůj výrazový rejstřík. Matadoři instrumentálního post-rocku názorně ukazují, jak se ani po 2 dekádách na scéně nemusíte potácet v bludném kruhu vlastní vyprázdněnosti. Do té mají sakra daleko!
Islanďané na svém debutu ukazují, jak by se měl dělat stoner metal, aby to nebyla nuda. Takže se nebojí zrychlit a zařadit i veselejší klasicky heavymetalovou notu. Překvapivě svěží a přitom i stylová záležitost.
Tenhle symfonicky pojatý blackened deathcore je plný klišé a Američané to se svou snahou o načančanost až přehání. Přitom je to škoda, protože skladby mají správně brutální základ, jen to chtělo ukočírovat tu omáčku okolo.
Tohle je naprostá pecka! Vezměte ty nejatraktivnější ingredience grindcoru, zabalte je do parádního zvuku, protřepejte a vyjde vám worship ROTTEN SOUND, MAGRUDERGRIND i DISCORDANCE AXIS. Svěží, nasypaný grindcore/powerviolence vichr!
