OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kto by si raz pomyslel, že spomedzi najznámejších Seattlovských kapiel prežije počiatočný boom a dožije sa zrelého veku práve PEARL JAM? Po sebazničujúcich dobrodružstvách hlavných hrdinov z NIRVANY (heroín + brokovnica) a ALICE IN CHAINS (heroín), rozpade SOUNDGARDEN už zostávajú len títo páni. Za celý čas svojho pôsobenia si na konto pripísali pekný počet albumov: vynikajúci a dnes už klasický debut „Ten“, dôstojný nasledovník „Vs.“ vyvracajúci akékoľvek poznámky o dočasne populárnej kapele, tvorivý vrchol „Vitalogy“ s experimentálnymi prvkami, znovuzrodenie po personálnych problémoch na poste bubeníka v podobe „No Code“, potvrdenie životaschopnosti piatym „Yield“ a štúdiovú zbierku uzatvára pomerne nevýrazný „Binaural“. Okrem vlastnej značky vyskúšali jednotliví členovia aj iné projekty ako Amentov THREE FISH, kde sa blysol aj spevák-básnik Robbie Rob od pôvodom juhoafrických bojovníkov proti bezpráviu TRIBE AFTER TRIBE (Jeff na oplátku hosťoval na ich vynikajúcej doske „Pearls Before Swine“) a na albume „Mirrorball“ zase pomohli nachvíľu omladnúť Neil Youngovi, s ktorým dokonca kedysi na jednej akcii MTV odohrali jeho skladbu „Keep On Rockin’ In The Free World“(pôvodne sa objavila na Youngovom albume „Freedom“ z roku 1989). Okrem toho ešte stihli odohrať famózne unplugged vystúpenie, vydať live album, viesť vojnu s monopolom Ticketmaster a niekoľko rokov bojkotovať tvorbu videoklipov, ako následok udalostí spustených klipom ku skladbe „Jeremy“. Na niečo vyše jednej dekády ide o slušný výkon.Na zatiaľ poslednom počine „Riot Act“ ponúkli, hlavne v porovnaní s predchodcom, podstatne kvalitnejší a silnejší materiál, ktorý vyznieva v mnohých momentoch mimoriadne emotívne. Album obsahuje tradične rýchlejšie dynamické songy ako aj jemnejšie a lyrické veci. Zmierlivú „Can’t Keep”, strieda dravá „Save You” a pôsobivá výpoveď na tému priateľstva. Nasledujúca „Love Boat Captain“ je rozhodne jedným z vrcholov nielen albumu, ale celej tvorby PEARL JAM. Pomalý, kľudný ale naliehavý úvod, kde Vedder so zaťatými zubami spustí „Is this just another day,...this god forgotten place? First comes love, then comes pain. Let the games begin...“ graduje, aby v závere opäť prešla do smutne kľudných vôd. Eddie Vedder je spevák s dušou básnika a možno aj preto v tejto skladbe nevyznieva spomienka na tragické udalosti, kedy počas ich koncertu zomrelo niekoľko fanúšikov, samoúčelne. A už vôbec nie ak si vybavíte zábery šokovanej kapely a práve Eddieho Veddera sediaceho na schodíkoch s tvárou v dlaniach... „Cropduster“ a “Ghost“ možno označiť za klasické skladby, charakteristické dokonalou rytmikou (Jack Irons je veľmi nenápadný kúzelník a svojou hrou kapelu len obohacuje) a výrazným refrénom. Smútok sa k dostáva k slovu v baladickej „I Am Mine“ a “Thumbing My Way“ – slaďáku v štýle „Nothingman“ alebo „Elderly Woman...“ Z očakávaného rámca skladieb sa vymyká výborná politická vec „Bushleaguer“, kratučká inštrumentálka „Arc“ v ethno štýle(niečo na spôsob skladby, ktorú Eddie naspieval k filmu „Dead Man Walking“) a preefektovaná „You Are“ – asi najslabší kúsok na inak mimoriadne vyrovnanom albume. Ak ste si v minulosti z “Vs.“ obľúbili song „Rearviewmirror“, určite sa potešíte v podobnom duchu sa nesúcej „Green Disease“ a bluesovú „½ Full“ akoby ukradli bratom Robinsonovcom z BLACK CROWES. V záverečnej depresívnej záležitosti („It’s a hopeless... situation and I’m starting to believe, that this hopeless… situation is what I’m trying to achieve…”) nazvanej „All Or None“, sa PEARL JAM štylizujú do polohy barovej kapely a skladba dýcha atmosférou malého zadymeného klubu. Mimochodom práve klip k “Love Boat Captain“ odohrala kapela v bare a live.
PEARL JAM vychádzajúci vždy z overených, tradičných rockových postupov neprinášajú nič prevratné a ani v roku 2003 nespôsobia novinkou revolúciu. Sila „Riot Act“ nespočíva v novátorstve, ale v jeho kompaktnosti a predovšetkým množstve a kvalite obsiahnutých emócií. Svojská sentimentálna lyrika ich vždy stavia nad iné neustále vznikajúce a zanikajúce „rockové“ záležitosti. Aj s pribúdajúcimi rokmi(v klipe k “Love Boat Captain“ som Veddera a spol. zásluhou vrások najskôr takmer nespoznal) majú čo povedať a nápady im zdá sa ani zďaleka nedochádzajú. Energickí mladí chalani vyrástli v zrelých pánov muzikantov. Ako hovoria znalci vína: čím staršie tým lepšie.
Pearl Jam vychádzajúci vždy z overených, tradičných rockových postupov neprinášajú nič prevratné a ani v roku 2003 nespôsobia novinkou revolúciu. Sila Riot Act nespočíva v novátorstve, ale v jeho kompaktnosti a predovšetkým množstve a kvalite obsiahnutých emócií. Svojská sentimentálna lyrika ich vždy stavia nad iné neustále vznikajúce a zanikajúce „rockové“ záležitosti.
9 / 10
Jeff Ament
- basa
Stone Gossard
- kytara
Mike McCready
- kytara
Eddie Vedder
- kytara, zpěv
Matt Cameron
- bicí, perkuse
1. Can´t Keep
2. Save You
3. Love Boat Captain
4. Cropduster
5. Ghost
6. I am Mine
7. Thumbing My Way
8. You Are
9. Get Right
10. Green Disease
11. Help Help
12. Bushleaguer
13. 1/2 Full
14. Arc
15. All or None
Gigaton (2020)
Vault 9: Live In Seattle 12/8/93 (2019)
Let`s Play Two (Live/Original Motion Picture Soundtrack) (2017)
Lightning Bolt (2013)
Backspacer (2009)
Live At The Gorge 05/06 (2007)
Pearl Jam (2006)
Benaroya Hall - October 22nd 2003 (2004)
Live At The Garden (2003)
Lost Dogs (rarity) (2003)
Riot Act (2003)
Binaural (2000)
Live On Two Legs (1998)
Yield (1998)
No Code (1996)
Vitalogy (1994)
Vs. (1993)
Ten (1991)
Datum vydání: Úterý, 12. listopadu 2002
Vydavatel: Sony Music
Produkce: Adam Kasper+ Pearl Jam Studio: Studio X
-bez slovního hodnocení-
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.