Po pár letech tu máme opět bilanční anketu loňského roku, ve které najdeme odpovědi na otázku ohledně nejlepších koncertů a alb z roku 2023. Dnes si můžete přečíst názory Čurbyho z Obscene Extreme, Tomáše Mládka z REPELENT SS a Pushteek Records, Šamana z rádia Wave a kapel V0NT, PROTIJED, NERVY a TALK=TROUBLE, Honzy Müllera z Brutal Assault Crew, Vegan Fightera a black metalové klasy TISÍC LET OD RÁJE, Davida Vály ze zaklínačů BAHRATAL, škandálistů VOLE a náladovky TÁBOR, Honzy Tomáše z LVMEN, TOMÁŠ PALUCHA a SÍTĚ, omladinu zastoupí thrash metalová princezna Jenda Lapáček a pisálctvo Petr Moletz z Telepatie, Fobiazine a Sklizně. Já se těšim na jejich tipy a vy? Vy též!
Miloslav "Čurby" Urbanec (Obscene Extreme)
1. ROTTEN SOUND - Apocalypse: Tohle album je jedna perfektní rána mezi oči!!! Skvělý zvuk a absolutně devastující grindcore v každé vteřině téhle nahrávky!!! Grindcore dokonalost!!!
2. AUTOPSY - Ashes, Organs, Blood and Crypts: Death metalový opus roku!!! Na téhle desce není nic převratného, ale verva, s jakou AUTOPSY masakrují i po těch dlouhých letech, je naprosto strhující!!! Samozřejmě se nemůžu dočkat, až AUTOPSY poprvé přijedou i k nám do Čech na trutnovské Bojiště!!!
3. DYING FETUS - Make Them Beg for Death: Tohle je jako fakt BRUTALITA!!! DYING FETUS chrlí neuvěřitelně čitelné riffy, co ti prožerou lebku!!! Úžasné!!!
4. OBITUARY - Dying of Everything: Tenhle rok mám v topu nějak moc death metalu, ale je fakt, že nejde jinak, tyhle desky jsou vyjímečné a stejně tak OBITUARY vydali naprosto geniální desku!!!
5. PUTRID EVIL - Exhumed... From The Unhallowed Ground: Šok na konci roku!!! Polská kapela co mastí řádný old school a nádherně mixuje Repulsion grindcore s pár dalšími vlivy!!! Pecka!!! Uargh!!!
Live - Top 3 koncerty? Absolutně nejtěžší věc! Viděl sem desítky super koncertů!!!
CARCASS at Obscene Extreme 2023 - CARCASS konečně na OEF!!! A bez toho, že bychom jim cokoliv naznačovali a tlačili na ně, tak si pro nás připravili absolutně unikátní old school set, který nehrají už dlouhou řadu let!!! Od prvního do posledního tónu audio orgasmus!!!! Respekt od kapely, kterou miluju od svých teenager let!!! Něco úžasného...
INSANITY ALERT at Brutal Assault 2023 - Absolutní thrash diktát a neskutečný nadhled dělá tuhle show a tuhle kapelu výjimečnou!!! Bavil sem se vrchovatě celej koncert a vydržel sem do posledního riffu!!!
ROTTEN SOUND at Obscene Extreme 2023 - Jak mě může kapela, kterou znám od jejich začátku (naživo jsem je poprvé viděl v roce 2000 a viděl jsem desítky jejich koncertů) takhle neskutečně uzemnit? Nevím, ale ROTTEN SOUND to je prostě nemilosrdný diktát toho nejlepšího grindcore!!!
Tomáš Mládek (label Pushteek records, REPELENT SS)
Shrnout rok 2023 jen ve třech koncertech je podpásovka a tak to obejdu ve třech blocích.
Jaro: LIFE OF AGONY & PRONG (Futurum Praha), BOTCH - Showbox (Seattle) dva dny po sobě. Na druhém z nich ztratili všichni zúčastnění pud sebezáchovy.
Léto: BOTCH - Wiesbaden & Hellfest, CROWBAR & SONJA (Junkyard Dortmund), CONVERGE & RUSSIAN CIRCLES (Brutal Assault)
Podzim/ Zima: SUMAC (Sleeping Village Chicago), LAGWAGON (Nectar Lounge Seattle), AS FRIENDS RUST (Conne Island Leipzig), STRIKE ANYWHERE (Conne Island Leipzig), CONSERVATIVE MILITARY IMAGE (007 Praha), CHUCK RAGAN (Futurum Praha), SCOOP (Pushteek Fest Brno)
Desky:
1. GODFLESH - Purge (Avalanche Records): Nový Godflesh mě přinutili po létech projet celou diskografii a zároveň zabrousit do unikátní mlhy, kterou je možný lovit jen na Ostrovech. Head of David, Transitional, Pitchshifter, Jesu... GENIÁLNÍ!
2. HARMS WAY - Common Suffering (Metal Blade Records): S nadsázkou je tahle deska vytvořená umělou inteligencí se zadáním: metalovej soundtrack k útoku ozbrojenýho gangu na věznici. Undertow (feat. King Woman) chci zahrát na pohřbu... Cover art od Corrana Brownleea nakreslit na panelák!
3. SAWSANE - Huggy Wuggy Tape (Virgin Music): Z mýho pohledu nejlepší domácí pop... drzej (drzá).
4. MUTOID MAN - Mutants (Sargent House): Zdviženej prostředník všem, kdo nemají rádi humor mezi riffama. Šperk s Jeffem Matzem na basu.
5. VINNIE PAZ - All Are Guests in the House of God (Iron Tusk Music): NWO numero uno. Hlava Army of the Pharaohs a Jedi Mind Tricks udržuje boom bap při životě v aktuálních tématech.
Honza Šamánek (Radio Wave, V0NT, PROTIJED, TALK=TROUBLE, NERVY)
Nejlepší koncerty:
JAKUB BATTICK @ Punctum, Praha
KURVY ČEŠI @ Fluff Fest
OUST @ Fluff Fest
Nejlepší desky:
DEATH KNEEL – Dawn Simulation (Chondritic Sounds): Sólo projekt Maxe Klebanoffa z Tomb Mold a jedna z nejpropracovanějších noise desek za poslední roky. Spousty různých vrstev a nálad a brutální zvuk.
STINGRAY – Fortress Britain (La Vida Es Un Mus): Nová deska britské kapely, která vzešla z kruhů okolo labelů QCHC a La Vida Es Un Mus a najdeš v ní lidi z Arms Race, The Chisel nebo Mankind. Přímočarý hardcore s hrubinánským vokálem, jakej jsem vždycky miloval právě na Arms Race.
REMDIK – Remdik (DIY): Tohle je zjevení na slovenské scéně. Lopatoidní kombinace hardcore a oi s hodně hitovými refrény a hlavě s texty, který se toho fakt nebojí. Toto je manifest rómských skinheadov.
MAELSTROM & LOUISAHHH – Sustained Resistance (RAAR): Nová deska mezinárodního dua s punkovými kořeny, které ale jede čistou elektroniku. Není to žádná další EMB žánrovka ani ulítlá post-klubová techno věc, ale propracovaná a strukturovaná deska s hodně kousavými texty.
CINDER WELL – Cadence (Free Dirt): Třetí deska hudebnice z Irska, která vychází z folkových tradic a dronových atmosfér. Zatímco na prvním albu se dalo zaslechnout mnoho nástrojů, tak teď už jsou to songy ohlodané na základy a funguje to perfektně. První dvě desky dlouho patří mezi mé nejposlouchanější věci a ta třetí se do rotace zařadila taky.
Jan Müller (TISÍC LET OD RÁJE, Brutal Assault crew, Vegan Fighter)
Top 3 koncerty 2023:
HEAVEN SHALL BURN (Brutal Assault) - Koncertních lahůdek bylo na letošním Brutal víc, ale Heaven Shall Burn mě dostali energií, pozitivitou a celkovým přístupem, kdy se snaží svou hudbou sdělovat nejen emoce, ale i názory. Navíc zvuk byl při jejich setu opravdu zabijácký.
INFECTED RAIN (Brutal Assault) - Z Brutalu si neodpustím ještě jednu lahůdku, a to Infected Rain. Mám moc rád kapely s extrémními dívčími vokály a Lena zpívá, resp. řve, :-) opravdu skvěle. Navíc super komunikace s publikem a celkově maximálně sympatická kapela nebojící se experimentů.
Benefice pro Sea Shepherd (Brno, Kabinet můz) - Z téhle akce se za mě super myšlenkou podpořit organizaci Sea Shepherd, která chrání život v oceánech, bych vypíchnul hlavně poslední kapelu, české STELLVRIS. Celkově mi připadá, že česká scéna je docela v útlumu, nicméně STELLVRIS ukazují, že i tady se stálé rodí našláplé a sebevědomé kapely, které mohou přesáhnout český rybníček. Moderní metal s mým oblíbeným ženským murmurem a super show.
Top 3 Alba 2023:
SATURNUS - The Storm Within: Saturnus je srdcovka už hodně let a nové album mi udělalo mega radost. Jejich cit pro melodie je opravdu jedinečný a tohle album to zase ukazuje v plné kráse a temnotě.
SHADE EMPIRE - Sunholy: Chvilku mu trvalo, než jsem se k tomuhle albu proposlouchal, ale nakonec mě netradiční mix death metalu a vyloženě zpěvných pasáží začal pekelně bavit.
KATATONIA - Sky Void of Stars: Tuhle desku jsem objevil těsně před koncem roku a jako v podstatě vše od Katatonie se mi jejich melancholie pěkně zadřela pod kůži.
INFECTED RAIN - Because I Let You: Našláplý singl mých oblínenců z Moldávie. Super třeba k tréninkům nebo před fighty.
EMPYRIUM - Uber der Sternen: Tahle deska sice vyšla už dřív, ale vzhledem k tomu, že jsem ji objevil až loni a strávil jsem s ní v roce 2023 hodně času, tak ji sem s dovolením dám. Hlavně před spaním ve sluchátkách nabízí exkurze do krásných a melancholických končin.
David Vála (BAHRATAL, TÁBOR, VOLE)
První 4 měsíce roku 2023 jsem zasvětil studiu discografie GORGOROTH: neznalcům bych doporučil vše od Sorcery Written In Blood (1993), což je dle mého názoru dosud nejlepší blackmetalové demo, které v Norsku kdy vůbec vzniklo, až po fenomenální Under The Sighn Of Hell (1997), kde pro mne jejich diskografie bohužel končí. Pokud zůstaneme na poli blackmetalu, byl tento rok na kvalitní releasy neskutečně bohatý. Osobně jsem se opájel zejména zahraniční produkcí, kde musím vyzvdihnout tato fenomenální alba:
AKITSA – Devenir Ie Diable, IFERNACH – Satanae Exoro, PROFANE ORDER – One Nightmare Unto Another, RASPBERRY BULBS – The World Is Empty, The Heart Is Full, LAMP OF MURMUR – Saturnian Bloodstorm, ODZ MANOUK – Tzurr, a nebo BLUTSCHWUR – Those Of My Blood, což je opravdu pozoruhodná nahrávka, neboť v sobě kloubí přístupy typické pro starý epický blackmetal, s trochou starého osumdesátkového heavymetalu a dokonce i Oi-Punku, což je pro mne naprosto vražedná kombinace.
Na poli punku jsem tento rok novinky téměř nesledoval, ale musím zmínit alespoň tři nahrávky, které tento rok vyšly a které jsou dle mého názoru velice kvalitní: ELECTRIC CHAIR – Act Of Agression, což je neskutečný molotov energie a přehlídka parádních kytarových riffů. Dále sedmipalec PISSED JEANS - No Convenient Apocalypse, který naznačuje, že následující deska by mohla být skutečně brutální a v tom nejlepším slova smyslu primitivní. A do třetice samozřejmě debutové album POISON RUÏN – Härvest.
V punku jsem se věnoval spíše naposlouchávání starých věcí, ze kterých mne nejvíce zasáhlo první album PUBLIC IMAGE LTD.: First Issue (1978), kde kytary zní jako týrání zubní vrtačkou, LORDS OF THE NEW CHURCH – Psycho Sex (1987), DEAD BOYS – Young, Loud and Snotty (1977), a hlavně THE GUN CLUB – Lucky Jim (1993), které jsem slyšel poprvé na letošním tour s VOLE a které mě totálně položilo na lopatky (jsem rád, že mám vedle Hendrixe, Carlsona a Sage nového kytarového boha).
Naopak veliký progres jsem udělal v poslouchání Oi, tento styl a skinheadství obecně prožívá celosvětově veliký revival a renesanci a je skutečně veliká škoda, že Česká republika zatím nemá kvalitní Oi-punkovou kapelu na úrovni. V zahraničí však o kvalitní Oi nouze není. Na prvém místě musím zmínit své osobní favority: MESS – a jejich debutové album Fuego, Fuego Fuego (2022), které mne úplne odrovnalo: úžasná srážka melancholického post-punku ala BLITZ a chuligánských halekaček. Dále pak určitě THE CHIESEL – Retaliation (2022) – vysoká škola songwritingu!!!!!, SPLEEN – Advienne Que Pourra Oi-post-punk z Montrealu, a cokoliv od CUERO, což je melodický, primitivní a na živo naprosto zabijácký Oi-punk z Baskicka. Největším melancholickým trhákem roku 2023 byl singl HOME FRONT – Nation. Největším překvapením v rámci ČR byla pro mne kazeta blackmetalového komanda BLAU BLUT – Cockaigne (2023), to se opravdu povedlo, smekám!!!!!
Nejlepší 3 koncerty bych viděl asi takto: na 1. místě CUERO + Pakosteň na 007, 2. místě FORESEEN + FAÜST v Underdogs a 3. místě POÏSON RUIN + KARLOFF v Drážďanech.
Jan Tomáš (TOMÁŠ PALUCHA, LVMEN, SÍTĚ)
2023 byl pro mě extrémně nabitej rok. Nejdůležitejším bodem pro mě bylo narození našeho druhýho syna Šimona a ten si po právu ukrojil nejvíc pozornosti. Na jaře vyšla kazeta mýho projektu SÍTĚ, v létě odpremiéroval film Brutální vedro, ke kterýmu jsem složil hudbu, odjel jsem jedno kratší turné s kapelou UNIFORM a potom taky jako kytarista s PROTOMARTYR, na podzim vyšla nová deska kapely TOMÁŠ PALUCHA, připravuju další věci. Logicky jsem nedokázal navštěvovat koncerty a sosat okolí v takovým záběru, jak jsem byl zvyklej, ale něco se přeci jen našlo.
TOP 3 KONCERTY:
BEAK> na Absolutely Free festivalu v Belgii. Tuhle kapelu jsem dlouho chtěl vidět a i když během koncertu došlo na pódiu ke komickýmu nedorozumění a Geoff Barrow nepůsobil v nejšťastnějším rozpoložení, tak mě nezklamali. Krautrock pro 21. století.
PUBLIC IMAGE LIMITED v Lucerna Music Baru - na tenhle koncert jsem si jel prakticky jen „odškrtnout fajfku“ a nakonec jsem byl ke svýmu překvapení nadšenej. Lydon na mě v posledních letech hodně působil dojmem žlučovitýho boomera, ale energie jejich koncertu byla úplně jiná. A částečně jsem si díky němu našel cestu i k jejich pozdější tvorbě.
GINGER WIZARD & THE PETER JACKSONS na posledním Fluff Festu. Nová kapela kolem našeho okruhu podezřelých - konkrétně Radomíra z PACINA, kterýho doplňuje rytmicko/atmosférická sekce naší kapely, Lukáš Polák z ORIENT a Angel Dodov z THE RAW DEAL. Jejich Tolkienem a fantasy inspirovaná semišová 70’s prog psychedelie s perkusema i flétnama mi po několika hodinách stání na dešti udělala hodně dobře.
TOP 5 DESKY:
ONEOHTRIX POINT NEVER - Again: Albovej zážitek roku. Po dvou deskách, který mě přes svou nespornou kvalitu až zas tolik nezasáhly, natočil Daniel Lopatin svou možná nejsilnější nahrávku, která ty předchozí propojuje do celku, nad kterým nepřestávám žasnout. Čistej zeitgeist.
COLIN STETSON - When We Were That What Wept For The Sea: Podobně jako Daniela Lopatina, Colina Stetsona beru jako jednoho z nejvýznamnějších současnejch hudebníků a nová deska mi to potvrzuje.
SYLVAN AWE - Pilgrimage: Atmosferickej black metal z Austrálie. Žádná velká špína, celkem romantickej poslech, ale tady je pro mě všechno na svým místě.
PROTOMARTYR - Formal Growth in the Desert: Kapelu Protomartyr registruju dlouho, ale až s aktuální deskou a vzhledem k tomu, že jsem jim krátce zaskakoval druhou kytaru, jsem se konečně pověnoval textům zpěváka Joea Caseyho - všem fans post-punku doporučuju to samý. „There's 3800 tigers in this world. But there's far too many of you fools.“
HOME FRONT - Games of Power: Kanadská kapela, která míchá atmosféru street punkovek jako Blitz s 80s epickou náladou, kterou najdeme třeba u ranejch New Order. Včetně retro zvuku bicích Simmons. Jakkoliv nesourodě to zní, tenhle mix mi lahodil podstatnou část roku a překvapilo mě, jak málo hlav se objevilo na jejich pražským koncertě.
Jenda Lapáček (FAÜST, MORDLOCH, YOSSARIAN)
Rok 2023 byl pro mě koncertama strašně nabitej. S MORDLOCHEM a FAÜSTEM jsem odehrál 31 koncertů a viděl tak dalších milion. S každou kapelou jsem odjel jedno mini turné. První společně s BETONEM a druhé s OATH OF CRUELTY. Jsem moc rád, že teď mohu členy obou kapel nazývat svými přáteli.
Mám takovej pěknej pocit, že většina toho co jsem viděl, byla regulérně fakt super. Takže vybrat jen 3 koncerty byla tortura.
CARCASS na OEF: Nejlepší koncert minulého OEF ročníku. Pánové konečně přijeli na Bojiště a rozbalili to ve velkým stylu. Zvuk vraždil a za ten setlist by zase vraždili jiný fans, který nemohli dorazit. Slyšet REEK OF PUTREFACTION, FOETICIDE, TOOLS OF THE TRADE, EXHUME TO CONSUME, GENITAL GRINDER v jednom setu bylo nezapomenutelný. Tohle byl nejlepší setlist, kterej mohli zahrát. Žádný zdržování, jen totální gore výplach a naprostá euforie.
NAPALM DEATH v Brně: Pro Napalm mám velkou slabost, takže se je snažím vidět alespoň jednou za rok. Tehdá na začátku roku v Brně to bylo hotový pohlazení po duši. Kapela v super formě, zvuk jak z desky a super setlist. Zároveň měli čeští fans docela štěstí, protože den na to si Barney zlomil kotník a Shane musel do nemocnice. Napalm Death je jistota. Napalm Death jsou všechno jen ne nejistota.
VOLE na Benefici pro Lojzíka v Underdogs: VOLE nejsou schopný zahrát průměrnej koncert, vždycky je to kopanec přímo mezi oči. Tenhle koncert byl spíš jako vodíková bomba mezi oči. Toho večera se v Underdogs sešlo údajně kolem čtyř stovek lidí. Po zvukově utopenejch, ale skvělejch MORGHUUL se na to vrhli punx lords. Ten, kdo v roce 1982 nestihl BAD BRAINS v CBGB`s, si to mohl vynahradit tady. Jen dodám, že celá benefice sloužila k získání finančních prostředků pro Aloise Válu, jež se narodil částečně ochrnutý. Za jeden večer se pro něj jen na koncertě vybralo okolo 200 000, což mi přijde neuvěřitelný. Další statisíce pak poslali lidi na transparentní účet.
Ještě bych chtěl dát special shoutout VOIVOD a jejich koncertu ve Futuru. Takovou jízdu je schopnej předvést jen málokdo.
Uf, s deskama to bylo ještě těžší v tom smyslu, že jsem byl ten rok strašně nepozornej. V momentě, kdy to píšu teprve zjišťuju, že CIRITH UNGOL vydali novou desku a proklínám se, že jsem žil pod kamenem. Je to totiž nářez.
No nic, tady to máte.
AUTOPSY - Ashes, Organs, Blood and Crypts: Jednoznačně nejlepší album AUTOPSY od jejich reunionu a jediná jejich deska, která se doopravdy přiblížila skvělosti Mental Funeral. Skvělá riffařina plná hniloby.
BAHRATAL - Kladivo Intolerance: Metal punková poprava zleva doprava.
FREDAG DEN 13:E - Mänskliga Gränstillstånd: Někdy na podzim jsme s FREDAG den hráli u Drážďan. Týpci tam zahráli zdrcující set, po kterým jsme bohužel museli hrát my s FAÜSTEM. Připadal jsem si trochu k ničemu, ale co už. Po společným vylejvání jsem od nich zjistil, že maj novou desku a potřebujou její výlisy poslat Mirkovi z Phobia records. Tomu jsem je o pár dní později předal a on mi za to jednu nechal. Doma jsem ji sputil na gramci a nevěřil svejm uším. NEUE FREDAG DEN jedou jak parní válec akorát na tom válci jsou bodáky a místo volantu je kulomet. Hitovka střídá hitovku. D-beat nestřídá nic, protože to je v zásadě hlavně d-beat. Láska na první poslech.
DIVO INSTITUTE - s/t: Nevim, co to je za žánr, nevim, proč se mi to přesně líbí. Nevim, jak to vim, ale vim co je dobrý a vím co je špatný. A tohle je dobrý. Rád bych čtenářům nahrávku přiblížil, ale tady je mi doktorát z metalu k ničemu.
split VOLE a BRUNNER TODESMARCH: Nebezpečí splitů je, že jedna strana zpravidla bývá o něco lepší než ta druhá, a tudíž se těžko mohou dostávat do prestižních žebříčků, obzvlášť, když je jedna strana o dost horší než ta druhá. To ale neplatí pro tohle konkrétní splitko. Obě strany jsou stejně skvělý. Hardcore punk jak z USA.
P.S. Třeba si pomyslně vyhoďte ty DIVO INSTITUTE (pozn. redakce - A nevyhodíme! Vítáme každý tip na zajímavou muziku.) a nahraďte je CIRITH UNGOL, protože je to jedna z jejich nejlepších desek. A nejlepší grindcore deska rozhodně patří Convulsions.
Petr Moletz (Telepatie, Fobia, Sklizeň BCTV)
TOP alba:
SLUT – Spirit Of Brotherhood: Jsem snad jedinej, kdo to slyší? Přijde mi, že se o kapele málo mluví a přitom tahle deska je něco! Absolutně vyvážený kompozice vyšperkovaný do posledních detailů. Je tam tlak, jsou tam gradace, hitové momenty, mocnej zvuk… pro mě jednoznačně top deska roku i v celosvětovém měřítku. Studiovej návrat kapely, která nikdy v mém srdci neumřela, se po 24 letech povedl maximálně.
THE KEENING – Little Bird: Má nejočekávanější deska posledních let se objevila letos na podzim. Je málo kapel, které po roce 2000 ovlivnily moje chápání hudby a dodaly mi emoce jako kapely z mých náctiletých časů. Jednou z nich byla americká sludge/doom parta SUBROSA. Po rozpadu skupiny vznikly dva projekty, kdy se 4/5 SUBROSY angažují v THE OTOLITH, zatímco solitérka Rebecca si vytvořila THE KEENING. Obával jsem se, že její tvorba na mě bude až moc folková, ale Rebecca složila desku, z které je její předchozí působiště silně cítit, ale zároveň není jen pouhou pokračovatelkou. Deska je plná emocí, naposled, když jsem si ji pouštěl na tripu po lese, měl jsem dojetím blízko k slzám. Silné album na pomezí rocku, folku a doom metalu.
SPOTLIGHTS – Alchemy For The Dead: Tihle Amíci z Brooklynu (to místo je tu důležité, duch devadesátkových nahrávek z tohoto kouta tam totiž cítit je), servírují výtečný mix sludge, post-rocku, shoegaze a kdo ví čeho ještě zabaleného do natolik atraktivního hávu, že při poslechu mám pocit, že bych mohl levitovat. Silné skladby s hitovým potenciálem znějí, jako by byly složené s prstem v nose, ale evidentně za nimi bylo mnoho času stráveného pečlivým soustružením.
HEXVESSEL – Polar Veil: Kdysi víc než zajímavá kapela si prošla fází, kdy otočila kormidlo času směrem k psychedelickýmu rocku 70. let. Nic proti, ale v rámci retro kapel znám lepší. Novinka ale působí jako by si kapela uvědomila, že dvě desky vedly do slepé uličky a vrátila se k tomu, co jí jde nejlíp. Ne, že by snad atakovala první nahrávky, ty byly víc folkové, ale ten duch tam je. Album je black metal vedený převážně v pomalém doom tempu, ale kytary jsou přitom včelín à la Norsko s hořícími kostely za zády. Na tuhle desku nemám vždy náladu, ale ve sluchátkách při procházení se po tmě je vždy skvělým společníkem stejně tak jako geniální zpěvák kapely Kvohst.
TOMÁŠ PALUCHA – Rauš: Tohle je pěkný. Fakt precizní a barevná práce. Má to v sobě lehkost, poslouchá se to samo. Je tu několik pro kapelu dosud netypických prvků, jejichž zařazení skupině prospělo (saxofon, hostující vokály). Být druhá polovina desky našláplá tak jako ta první, klaním se tak, že se bouchám čelem o zem, ale i tak je to parádní album.
TOP koncerty:
SLUT: Svátek 17. listopadu. Nenápadná akce v Dejvické Nádražce a bum ho. SLUT v prostoru, který dýchal poctivým undergroundem, hospodskej nestíhal točit pivo, lokál zaplněnej k prasknutí… A do toho SLUT, kteří hráli hodinovej set, založenej převážně na aktuální desce, která mi tou dobou dávala absolutní smysl (prostě jsem ji už uměl a znal dokonale každý její zákoutí). Chvílemi se mi objevila i husí kůže. Skvělý zvuk, živě malovaná projekce… tenhle set mě rozsekal.
PANTERA: A no jo, těch keců a toho kňourání okolo tohohle koncertu jsem slyšel víc než dost. A víte co? Je mi to fuk. Já si to užil. Zavzpomínal jsem na svoje nejmilejší hudební roky a konečně viděl kapelu, která na mě měla velkej vliv. I´m Broken, Walk… Já si to užil.
PRODIGY: Tak trochu podobnej model jako PANTERA. “Bez Keitha to nemohlo bejt dobrý. Byl jsi tam? Ne.” Bylo to dobrý, bylo to lepší, než jsem čekal a já si to fakt užil. Překvapivě lehčí zklamání jsem cítil z koncertních úprav dvou top věcí “Breathe” a “Firestarter”, které byly dost techno, ale jinak byl set až nad očekávání dobrej, čemuž pomohly i citlivě zkrácený songy, díky čemu se dostalo snad na všechny zásadní věci a koncert tak netrval dvě hodiny. A ten zvuk, ve chvílích, kdy se přidal živej bubeník, měl tlak buldozeru.
