ROTTEN SOUND - Mass Extinction
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
LEFT CROSS jsou další v řadě zámořských partiček, rochnících si v ortodoxním pojetí starosvětského death metalu. Tyto spolky symbolizuje především zcela nekompromisní přístup a záliba v obhroublých formách už tak dosti neotaseného hudebního zaměření. Už jen z této definice musí tedy celkem jasně vyplynout, že podobná muzika je tady hlavně pro oddané fanoušky hrubozrnného metalu, neohlížícího se na aktuální trendy.
Tedy pokud za aktuální trend nebudeme považovat právě zvýšený výskyt podobných kapel, kterých se v posledních letech solidně urodilo. V takovýchto případech je pak ta zásadní otázka celkem jasná: Dokáží si LEFT CROSS vynutit pozornost v záplavě podobně znějících kapel? Svým způsobem nepochybně ano. Když už ne ničím jiným, tak svým vskutku nelítostním provedením dřevního death metalu rozhodně ano. Příjemně vyvážená kombinace čitelného zvuku a totálně hrubé hudební produkce dá uchu lačnému po historizující kovové muzice dostatek vítaných podnětů.

Skupina z amerického Jihu na to jde vskutku bez jakýchkoliv kompromisů a naprosto přímočaře. Její hudba je jedna velká cesta proti proudu času, a to navíc hodně daleko. Možná někam na Floridu osmdesátých let. Obhrouble znějící kytary a maximálně nahallovaný growling jsou prostě jasnou reminiscencí dávných death metalových let. Že to u fanoušků zagunguje i o více než 30 let později, je vcelku jasné při pohledu na množství neustále vycházejících podobně pojatých alb.
Co se dá v tomto případě rozhodně ocenit, je až živočišná bestialita, s jakou se na vás jednotlivé skladby valí. Téměř veškerý hrací čas tak vyplňují neurvalé kytarové riffy a kvílivá chorobná sóla. Vokál působí jako ozvěna z hlubokého podsvětí a přesně stylově tak dotváří dokonalý dojem hudební anihilace jako ze „starých dobrých“ časů. V takto pojatém soukolí pak ale lze jen docela těžko hledat nějakou osobitost, pokud tedy za ni nutně nebudeme považovat nasazení, s jakým je to celé odehráno.
Hodnocení podobných nahrávek se pak zcela logicky vždy odvíjí od aktuálního rozpoložení a ochoty nechat se zválcovat takto provedenou muzikou. Tam, kde LEFT CROSS vítězí nasazením, sveřepě ortodoxním přístupem a schopností důkladně zpracovat neotesanou (death) metalovou muziku, však zároveň dostávají i pár laciných gólů díky menší osobitosti a časem i úpadkem do stereotypu.
Old school death jako poleno! Solidně provedená nelítostná rubanice, které však chybí více osobitosti a pestrosti.
6,5 / 10
S.B.
- bicí
Jerrett Clark
- kytara
Seth Anderson
- kytara
Wes Warren
- vokály
Dylan Williams
- basa
1. Debellation
2. The Blood of Mars
3. Deity of Molten Iron
4. Burning Raids
5. Upon Desecrated Altars
6. Unbinding the Covenant
7. Inexorable March
8. Unhallowed Oaths
9. Pyramid of Conquered Skulls
10. Celestial Wound
Upon Desecrated Altars (2023)
Chaos Ascension (2017)
Datum vydání: Pátek, 10. listopadu 2023
Vydavatel: Profound Lore
Stopáž: 34:39
-bez slovního hodnocení-
Nejlepší deska od dob „Exit“ – a to je pro ROTTEN SOUND ta největší možná pochvala. Prakticky neustále se sype, zvuk je šťavnatý a celek působí jako sonická střela. Sympatické; tímto se vracím i k předchozím deskám.
Výtečný progressive/tech death metal. VOIDCEREMONY potěší jak staromilce, kteří přísahají na kultovní milníky od ATHEIST, tak střední třídu, která sází na pozdní DECREPIT BIRTH, tak i nováčky, kteří nadšeně naskočili na vlnu iniciovanou BLOOD INCANTATION.
Tak co chcete slyšet? Že ROTTEN SOUND prostě pod své standardy nejdou? A tentokrát jim k tomu stačí pouhých necelých 10 minut. Minialbum, které z jejich pohledu moc nového nepřináší, ale jako další munice pro explozivní grindovou palbu bohatě postačí.
Divoká mathcore/hardcore rubanice plná neurovnaných postupů a kontrastů. Surové a vzteklé skladby skupina nijak neuhlazuje a vypjatý vokál kouše s nenasytností dravce. Chvílemi jsem vzpomenul i na klasiky CONVERGE.
Američani po dlouhé odmlce navázali tam, kde kdysi skončili – u neurvalého brutálního death metalu s odérem milénia, kdy se podobným kapelám dařilo nejvíc. Pro mě LOD zůstávají špatně stravitelnou úderkou i po odležení.
Death metal od majstrov remesla a rozhľadených umelcov, ktorí šikovne siahnu hneď do niekoľkých žriediel smrtonosnej nákazy. Vplyvy starej školy, SLAYER, švédske chrastenie aj americké krvavničky. Všetko tam je vo veľmi podarenom ostravskom balení.
"A Last Prayer In Gethsemane" a "Chaos.Fire.Devotion" poslouchám už týden a pořád dobré, ostatní položky defilují se střídavými úspěchy. Rock´n´rollem, sazemi a potem nasáklý black metal rezonující někde na půl cesty mezi peklem a motorkářským klubem.





