"Sparagmos označuje v dionýsovském rituálu extatické rozsápání buď zvířecí nebo dokonce lidské oběti, jejíž syrové maso je následně rozděleno mezi manický dav a snědeno". Zhudebnit takovouto extrémní slavnost si nemůže dovolit jen tak někdo. Američané SPECTRAL VOICE však disponují tak vyhroceným arzenálem, že by se jim to podařit mohlo. Pojďme se společně přesvědčit, zda byla jejich snaha korunována úspěchem.

Minulý rok byl v rámci cavernous doom/death metalu velmi plodný. O slovo se mimo jiné přihlásili jeho průkopníci INCANTATION a spolu s nimi i nemálo jejich oddaných následovníků. Za mě se nejlépe vedlo této trojici: IMPETUOUS RITUAL, CRUCIAMENTUM a FOSSILIZATION. Ač každá z uvedených kapel jde na věc trochu jiným způsobem, všem se podařilo své diskografie rozšířit o naprosto unikátní položku.

Hned z kraje roku nového zavládlo v hlubokých slujích znovu pozdvižení. O slovo se totiž po sedmi dlouhých letech přihlásila kultovní (a to i přes jedno jediné vydané řadové album "Eroded Corridors Of Unbeing") sestava SPECTRAL VOICE. Neznamená to však, že by členové kapely nečinně objímali divany, ba právě naopak. Byli velice agilní pod vlajkou svého dalšího většího projektu, a sice BLOOD INCANTATION (sestavy obou kapel jsou až na bubeníka identické). Nicméně ani SPECTRAL VOICE nezůstali u ledu. Ač na poli řadových desek dlouhá léta mlčeli, dávali o sobě pravidelně vědět prostřednictvím emisí nejrůznějších splitek. Pokud se v OSDM orientujete, jistě uznalým pokývnutím oceníte, že splitovali s kapelami kalibru UNDERGANG, VASTUM a nebo výtečnými Dány PHRENELITH.

Jestliže jsem v případě IMPETUOUS RITUAL, CRUCIAMENTUM a FOSSILIZATION konstatoval něco o tom, že každá z těchto kapel k doom/death metalu přistupuje trochu jinak, musím to samé prohlásit i o SPECTRAL VOICE. Američané se vyžívají mnohem více v doom metalových polohách, nicméně nebrodí se tolik těžkým sliznatým bahnem jako třeba MORTIFERUM, ale spíše se oddávají nervózním a odtažitým rituálům/meditacím. Podobně to kdysi činili i DISEMBOWELMENT na ikonickém už přes třicet let starém záznamu "Transcendence Into The Peripheral". Pomalé pasáže posluchači odpočinek rozhodně nepřinášejí, ba právě naopak, vyžadují jeho maximální soustředění. SPECTRAL VOICE skvěle mixují disonantní, rozostřené plochy, nervózní, uskřípnuté riffy a kakofonické šestistrunné výkřiky s relativně příjemnými leč temnějšími vybrnkávačkami. Celá tato pokřivená mozaika je pak zahalena ve studeném odtažitém "haunting" hávu (brzo asi budeme potřebovat ještě překladatele - poz. korektora). Po atmosférické stránce je "Sparagmos" skutečně velmi silnou deskou. Nepříjemné pocity stísněnosti jsou pak ještě umocněny bez přehánění famózním výkonem zpěváka Eliho Wendlera. Ten ze svého hrdla dokáže vyextrahovat celou paletu skutečně extrémních vokálů. V bohatém portfoliu máme vyšinutý řev, blackově zabarvený jekot, přidušené chrčení a sípání, propastně hluboký growling a jako bonus naprosto nelidské výkřiky. V závěru úvodní položky "Be Cadaver" dokonce dojde i na rozpadlé fragmenty čistých vokálů rezonujících někde na pozadí.

SPECTRAL VOICE velkou většinu času spokojeně dlí v zatuchlém přístavu a nemají příliš motivaci prásknout do koní a zkusit si ostřejší tempo. Ovšem když se tak stane, stojí to za to. Klasické valivé sypanice mají dostatečnou hloubku, monstróznost i tolik potřebnou dřevorubeckou obhroublost. S hrubozrnným nátlakem kontrastují melodičtější vsuvky, které až na jednu výjimku nenarušují jinak kompaktní doom/deathmetalovou klenbu. Tou výjimkou nemyslím light UK doom metalové citace z poloviny devadesátek v samotném závěru a ke konci "Death's Knell Rings In Eternity", ale závěr "Be Cadaver", jenž nabízí až příliš líbivé a uchu lahodící tóny. To má stejný efekt, jako kdybyste se hladovi dostavili na Sparagmos v očekávání distribuce syrových údů nebohých zvířat či dokonce vašich bližních a místo toho by vaše talíře kypěly konfitovaným bůčkem a well-done flank steaky.

To je však jediný moment, kdy z jícnu propasti uzříte střípek modré oblohy. V doom/deathmetalových slujích nechcete spatřit žádné světlo (natožpak denní), nechcete cítit závan čerstvého vzduchu či zažít pocit naděje nebo dokonce jistoty vysvobození. Na konci chodby, kterou utíkáte vstříc spasení, musí čekat jen vlhká plísní obrostlá zeď. Čadící plamen smolné pochodně vás nemůže dovést z labyrintu ven, ale naopak k okraji bezedné strže.

SPECTRAL VOICE se podařilo stvořit velmi barevnou a poutavou doom/deathmetalovou kolekci. Nečekejte bezhlavou barbarskou rubanici, ale spíše atmosféričtější, propracované, ale současně i velmi znepokojivé dílo ozdobené několika vyhrocenými momenty. Už teď jasný kandidát na přední pozice, co se alba roku týče.