INVINCIBLE 3 - Temnější a soustředěnější pokračování krvavého animáku
Třetí série jednoho z nejlepších superhrdinských animáků současnosti je tady a mohu s radostí konstatovat...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na poslední desce mají kolaborace, ze kterých se mi zatočila hlava. Vedle MY CHEMICAL ROMANCE a THE GARBAGE jsou tam THOU, MELT-BANANA...
Další akce v plzeňském půlskleníku. Tentokrát headlinovaná šílenou norskou noiserockovou dvojkou BARREN WOMB.
Máme před sebou skrytý diamant zakutaný hluboko v kanálech streamovací platformy Max z produkce Adult Swim. Pod celým projektem jsou podepsaná dvě zajímavá jména...
Cestou do Starého Plzence si všímám, že lidi staví májky, načínají lahváče a hledají ženské s bradavicí na nose.
Volba supportu na turné belgického temno-atmo-stroje AMENRA se zdála být naprosto logickou. YEAR OF THE COBRA je dvojčlennou kapelou...
Člověk se ten večer mohl cítit jako na nějaké rodinné oslavě Karlose Vémoly. Je to tu samé „LILI“, „LULU“… Abych to doplnil...
Ne-křest nejškandálnějšího nosiče roku 2025. Párty s tunou sněhu, kterej budeš ještě třetí den vytahovat z bot i trenek.
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.