Tomáš „Skoří“ Skořepa - OBSCENE EXTREME pohledem stage managera
Minulý rok jsem takto vyzpovídal Juraje Ondrejmišku a letos jeho úlohu převzal zkušený veterán domácí thrashmetalové scény Tomáš Skořepa.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Minulý rok jsem takto vyzpovídal Juraje Ondrejmišku a letos jeho úlohu převzal zkušený veterán domácí thrashmetalové scény Tomáš Skořepa.
Obloha je ocelově šedá, takže přemýšlím, jestli do areálu vyrazit v tričku nebo mikině. Vyhrává mikina...
Nana jsem potkal v pátek ve společnosti Aleše Meduny (REPELENT SS, SKIPLIFE, GUTS, …), a pak jsme na sebe narazili ještě několikrát a vždy se trochu zakecali.
Ráno si jdu pro exkluzivní novinky a nejlepší kafe do Kafe Kafka a následně peláším k hlavní scéně.
Brzké ráno bylo extrémně chladné, ale obloha před desátou vypadá modře, takže nás čeká hezký slunečný obscénský den plný skvělých kapel.
Celou cestu chčije a chčije. To zas budu mít tu rudou hlínu z Bojiště až za ušima. Nicméně za Jaroměří déšť ustává...
Naposledy na Bojišti? Tento ročník festivalu se nesl ve znamení určité nejistoty a velkého množství drbů. Narážel jsem na ně úplně na každém kroku.
Pražský Subzero tentokrát hostil večer, který spojoval několik podob extrémního hardcore spektra do jednoho kompaktního avšak vnitřně pestrého celku.
Plzeňská Družba zůstává jedním z těch míst, kde podobné večery dávají smysl bez ohledu na to, jak moc (ne)komfortní podmínky zrovna panují.
Rozbité ozvěny vesnického folk rocku vpletené do posthardcorové a noise rockové tapiserie, která stojí na pomalých rytmech a ufňukaném vokálním projevu. Znepokojující, intenzivní a emotivní nahrávka, která zaujme nejen originálním spojením stylů.
Bourací kladivo mezi světy hardcoru, noise rocku, rapu a industriálu. Agresivita v jednom kotli se zranitelností. Zloba a nenávist s láskou. Nervózní zvukový dokument života v současné USA.
Někdy je to hodně jednoduché. Nepotřebujete nic složitého, zbytečně vyumělkovaného a progresivního, stačí když to parádně šlape a zbytek už je jen o pocitech. Buď to klapne, nebo ne. V případě Švédů ETERNAL EVIL a alba „Forever Feared“ to u mě klaplo.
Pořád to tam je! A to americká kapela ani nemusí nijak měnit svůj výrazový rejstřík. Matadoři instrumentálního post-rocku názorně ukazují, jak se ani po 2 dekádách na scéně nemusíte potácet v bludném kruhu vlastní vyprázdněnosti. Do té mají sakra daleko!
Islanďané na svém debutu ukazují, jak by se měl dělat stoner metal, aby to nebyla nuda. Takže se nebojí zrychlit a zařadit i veselejší klasicky heavymetalovou notu. Překvapivě svěží a přitom i stylová záležitost.
Tenhle symfonicky pojatý blackened deathcore je plný klišé a Američané to se svou snahou o načančanost až přehání. Přitom je to škoda, protože skladby mají správně brutální základ, jen to chtělo ukočírovat tu omáčku okolo.
Tohle je naprostá pecka! Vezměte ty nejatraktivnější ingredience grindcoru, zabalte je do parádního zvuku, protřepejte a vyjde vám worship ROTTEN SOUND, MAGRUDERGRIND i DISCORDANCE AXIS. Svěží, nasypaný grindcore/powerviolence vichr!





