OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejlepší žánrová industriální deska minulého roku. Když jsem AUTHOR & PUNISHER kdysi poprvé slyšel, přišlo mi celkem logické, že bude mít jen dva autory. Možná víc. Zdání ale klame. Za hudebním subjektem totiž stojí člověk jen jeden. Ale nebojte se. Přístup k živému hraní i tvorba Tristana Shona ze San Dieaga rozhodně stojí za to. Pro živé koncerty si sestrojil speciální kombinovaný nástroj – přezdívám mu "Peklostroj" – prostřednictvím kterého dokáže dělat všechen ten geniální kravál, jenž produkuje bez další pomoci. Vypadá jako něco mezi mučícím zařízením, velmi komplikovaným multifunkčním posilovacím strojem a ovládáním vesmírné lodi.
Žánrově se od počátku pohybuje v industriálu a důkladně zkoumá jednotlivé jeho záhyby. Stává se tak, že někdy má blíže death-industriální poloze, jindy k doom metalu a ambientnějším plochám nebo i melodickým rockovějším vlnám, které připomínají počátky MARILYNA MANSONA. S trochou nadsázky lze říci, že to místy zní jako MANSON, který uchopil industriál za ten správný konec.
Ačkoliv pro mnohé to stále bude trochu složitější sousto, na nové desce je AUTHOR & PUNISHER mnohem stravitelnější než v minulosti. Pokud se to dá vůbec říci, je mnohem písničkovější a hudebně bohatší. Základy stále stojí na masivně zbustrovaných mechanických beatech, jiným způsobem se tu ale pracuje s vokály, kytarovými samply a dalšími rejstříky zvuků, které jsou pestřejší, než na minulých nahrávkách. „Beastland“ je zkrátka otevřenější světu, nic to ale nemění na tom, že si i tady AUTHOR & PUNISHER zachovává svůj nezaměnitelný rukopis.
Kdyby MARILYN MANSON uchopil industriál za správný konec a vyházel veškerou maškarádu, mohlo by to znít nějak takhle.
7,5 / 10
Tristan Shone
- všechno
1. Pharmacide
2. Nihil Strength
3. Ode to Bedlam
4. The Speaker is Systematically Blown
5. Nazarene
6. Apparition
7. Night Terror
8. Beastland
Krüller (2022)
Beastland (2018)
Pressure Mine (2017)
Melk En Honing (2015)
Women & Children (2013)
Ursus Americanus (2012)
Drone Machines (2010)
Warcry (2007)
The Painted Army (2005)
-bez slovního hodnocení-
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.