Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jen málo kapel dokáže nastolit tak dusnou atmosféru, jako LLNN. Je v tom až apokalyptická temnota, syrovost a intenzita. Třetí album „Unmaker“ podtrhuje vzestupnou tendenci jejich kompozičních schopností. I tady dochází k ostrému střetu hlomozných kytarových ploch a riffů, které Christian Bonnesen velmi často používá jako nástroj pro budování tlaku. Kytary mívá rozostřené za míru čitelnosti a melodické linky přenechává syntezátorům. Skladeb jako je „Obsidian“, kde je nějaký nosný kytarový riff, je velmi málo. Vůbec to ale nevnímám jako chybu alba. Bonnesen jen svůj nástroj používá trochu jiným způsobem, než jiní.
Celá deska má poměrně hodně zrnitý zvuk, který narušují hlavně některé čisté klávesové rejstříky, ostře díky tomu vyčnívající z hlukových monolitů, jež buduje kytara. Ačkoliv klávesy občas znějí zvukem, který by bylo možné označit za retro, v koloritu celku odvádějí skvělou práci. Dá se říci, že na nich stojí většina celkové atmosféry a mnoho melodických motivů.
Vedle natlakovaných explozí, které bičuje hysterický vokál, tu jsou i ambientní, dronové nebo noisové elementy. Ty budují zvukovou špínu, v níž celá deska plave. Musím přiznat, že jsem si při poslechu mnohokrát vzpomněl na poslední desku TODAY IS THE DAY, která má místy podobně bezútěšnou atmosféru.
Základem aktuální desky je stále sludgemetalová bažina, která přechází do grindcoreových extrémů. Pokud LLNN zvolní tempo, tak jen proto, aby přišla zneklidňující mezihra, jenž je předzvěstí, že se za chvíli strhne intenzivní burácivé peklo. Takovou skladbou je například „Interloper“. Ten začíná nervózní až postrockovou linkou, co vás zavede až do téměř industriální drtikolné mechaniky, která nebere zajatce.
Třetí album LLNN je šumivá, hrubozrnná a trochu nemilosrdná deska. Je dusná a depresivní. Ve svých náladách silně intenzivní v tom, jak na člověka působí. Hoši jsou jednou z mála kapel, která dokáže do temného brutálního hardcoreu propašovat klávesy tak, aby mi to nevadilo. Ba naopak, udělat z nich svoji nejsilnější zbraň. Sdílím s nimi vášeň pro sci-fi žánry a oni dokáží tvořit zvukovou složku k těm nejtemnějším tématům vědeckofantastického světa. Samotný motiv alba koketuje se zneužíváním technologie, která ohýbá lidstvo. Děsivé může být už jen to, že když se nad těmi tématy zamyslíte hlouběji, dojdete k názoru, že už to vlastně dávno není sci-fi.
Třetí album LLNN je šumivá, hrubozrnná a trochu nemilosrdná deska. Je dusná, depresivní a ve svých náladách silně intenzivní v tom, jak na člověka působí.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.