Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dánské kvarteto LLNN v osobě svého kytaristy a zpěváka navazuje na THE PSYKE PROJECT, kteří budou zasvěceným jistě známým pojmem. Odehráli u nás celou řádku divokých koncertů, o kterých ve své době nadšeně mluvili všichni, kteří je živě zažili.
Žánrově jsou tedy LLNN kombinací temné atmosféry a drtivého brutálního hardcoreu, který je místy vyšponovaný do grindových extrémů. Tuto polohu LLNN velmi přirozeně doplňují o klaustrofobické plochy, typické pro sludgemetalové kapely. Nečekejte ale postrockové budování atmosféry a nějaké gradace. Jejich přístup mi spíš připomíná ticho před tím, než vedle vás dopadne atomovka.
Celkové náladě velmi pomáhají syntezátory, které na první poslech jen nenápadně dobarvují celkový zvuk, ale z pohledu apokalyptického vyznění celého alba jsou naprosto signifikantní. Zvukové rejstříky jsou mnohdy nenápadné a celkem přiléhavě obepínají kytarové hradby, větší prostor dostávají až v ambientnějších přechodech, které album paradoxně dělají ještě tísnivějším.
„Deads“ je album, které je napěchováno frustrací a negativní energií. Kytarové riffy v úvodní „Despots“ jsou ryzí zlo. Tohle album pro mě díky tomu funguje jako taková terapie. Pročišťuje. Svojí zaťatostí ze mě vyplavuje všechno to, čeho se chci zbavit. Předpokládám, že koncert bude jedna velká sprcha v krvi, ze které vyjdete naprosto očištěni.
Při každém poslechu mi přijde zajímavé, jak LLNN využívají rytmiku, která je vlastně velmi úsporná. Nesnaží se cpát do popředí, velmi efektivně jistí hrany riffů a nevrhá se do žádných zbrklých akcí. Protiváhou této umírněnosti je pak vokál Christiana Bonnesena, který nikdy neubírá z plynu. Vždy má potenciometr vytočený na maximální úroveň a nikdy tuto polohu nemění.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.