Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
I v Ázerbajdžánu, Indii nebo u iránských světoběžníků vzniká hudba navzdory omezením, případně tamějším režimům. Vybírám trojlístek desek napříč zeměmi, jazyky a hlavně žánry. Od elektroniky s prvky ambientu, postrocku i perského folklóru, přes netradiční black metaly až k preciznímu technickému death metalu. Před rokem a půl jsem plánoval hned několik cest a nevyšla z nich ani jedna. Přiznávám, chybí mi to. Ale cestovat se dá i skrze hudbu.
Výjimečné album se silnou vazbou na Teherán k sobě váže ambientní plochy, tradiční perské postupy, elektroniku, relaxační minimalistické beaty i postrock. Syrhus Shahrad, jenž stojí za projektem HIATUS, je primárně žurnalistou, který pokrývá mnoho oblastí. Těmi je jak kultura, kde se věnuje psaní o hudbě a filmové kritice, tak i práce korespondenta pro plátky jako Sunday Times. Ačkoliv žije v jižním Londýně, v jeho autorské hudbě jsou jeho původ a perská kultura naprosto hmatatelné. Nejde přitom jen o způsob práce s melodií, ale i nástroje, s nimiž pracuje. Hojně využívá velmi specifický ševelivý zvuk smyčců nástroje kamancheh, který ale prokládá violou, trubku nebo steel guitar. I přes kombinaci západních a orientálních nástrojů si jeho práce zachovává silnou soudržnost. V tom, jak celá deska působí dějově a přitom meditativně, pak v posledních měsících nenacházím nic, co by mě bavilo více.
Za ázerbajdžánskými VIOLET COLD stojí Emin Guliyev, někdejší člen dřevní temnoty VOID, která měla své kořeny hluboko v black a doom metalu. V rámci VIOLET COLD ale obrací kulturu černokovu naruby a dodává tak metalovým rouhačům zcela nový úhel pohledu. Obal jeho nové desky bere svatý symbol půlměsíce a hvězdy, který je titulním tématem jak ázerské, tak turecké vlajky, a pokládá ho na duhovou zástavu. Nejsem si jist, co by už měla být větší hereze než to, že na blackmetalové scéně muslimského státu si pro obal desky spojíte státní znak a queer barevnost. Se stejnou vervou v boření hranic nepřistupuje jen k symbolům, ale i k black metalu jako takovému. Rozpité blackgazové kytary nechává narážet do euforických syntezátorových plachet, pod kterými duní kobercový nálet z kopáků. VIOLET COLD ale nezní jako nepovedený vtip. Emin Guliyev v sobě nezapře cit pro dějové melodie a vypointování hudebního příběhu a zdánlivě neslučitelné prvky dokáže skvěle vybalancovat.
MORAL COLLAPSE – Moral Collapse
Šestimilionová metropole Bangalore indického státu Karnátaka má v Indii specifické postavení. Přezdívá se mu indické Silicon Valley. Příležitosti technologických firem sem vábí mozky z celé země. Dvěma místním nadšencům do technického death metalu se podařilo přilákat ke svému projektu celkem solidní sbírku osobností světové metalové scény, ať už je to Kevin Hufnagel z GORGUTS a DYSRHYTMIE nebo Bonny Koelble z legendy zvané DEATH. Za přispění takových hostů vzniká velmi průrazné eponymní album, založené na technickém death metalu, který v sobě rád kombinuje netradiční nástroje, jako je saxofon a housle. Výsledek je po technické stránce naprosto excelentní. Za jeho zvukem stojí Hannes Grossmann, který momentálně působí v německé vlajkové lodi progresivního death metalu OBSCURA. Jeden z nejpůsobivějších a nedospělejších debutů na poli smrtícího kovu se pro letošní rok zrodil v jižní Indii.
Velmi zajímavá kapela. Po třeskutě deathovém debutu tu máme neméně třeskutého následovníka, ovšem plně v režii vzpomínání na černé skandinávské devadesátky. Znělo to dobře napoprvé a neméně slušné je to i napodruhé. A tak se ptám - co bude příště? Thrash?
Je příjemné se zas a znova přesvědčovat, že melodický black / black/death metal dle receptů nedostižných DISSECTION tu s námi bude navěky. Brazilci OUTLAW patří mezi velmi učenlivé žáky a svou tvorbou uspokojí zejména milovníky divokých poloh THULCANDRA.
Mimořádně fragilní post-black/shoegaze. Je to jako by se Neige (ALCEST) rozhodl založit boční projekt, který by měl za úkol posunout hranice přecitlivělosti až na neúnosnou úroveň. Deska pro ty, kteří trpí úzkostí i když jim náhodou přidají v práci.
Zcela typický Rogga. Švédský oldschoolový workoholik se svým projektem PAGANIZER nezklamal ani tentokrát. Slušná deska nabírající na síle hlavně ve svém závěru. Palec nahoru za energickou dámu za mikrofonem v poslední skladbě „Vanans Makt“.
Zní to jakoby postpunkeři, začali hrát rapmetal se saxofonem. Má to atmosférou, energii a spoustu zajímavých zvuků. Jestli tak má znít obsah škatule s visačkou „crossover současnosti“, tak vrním spokojeností.
Výlet do temných hlubin industriálního metalu s překvapivě organickým nádechem, inspirovaným skutečnými ptačími zpěvy a zkušenostmi z dobrovolnické pomoci migrantům. Tristan vytvořil jedno ze svých nejtvrdších, ale současně nepřístupnějších alb.
Dissonant death, náznaky deathcore tendencí, splašená riffařina i eklektické výdutě zasahující až kamsi k extravaganci IMPERIAL TRIUMPHANT. Tahle novozélandská parta s přitroublým názvem umí svým posluchačům náležitě zamotat palici. Parádní deska.
