Už je to venku čtvrt roku a tady se zase nic neděje!? Takže je to zase na MI, jelikož tato deska si pouhých pár "shoutů" nezaslouží. Proč? Protože je naprosto skvělá a není na ní křivé noty. Navenek se výrazově nic oproti posledním deskám SOEN nezměnilo, ale jak už bylo předesláno, letos to sedlo tak, že ač jako vyhlášený kat hledám sebemenší důvod, nemohu tnout ani do přerostlého nehtu na prostředníku pravé ruky. I ten je zastřižený do hladké rovinky. "Lykaia" skvělá, "Lotus" párkrát zadřel, ale taky paráda. "Imperial" však obě desky zazdil do Daliborky i s houslema, které se mihnou ve třech skladbách.

Písničky. Vše je podřízeno nerušenému poslechu. Žádné vystupující killer riffy, při kterých i Reaper skáče jako pominutý (i když?), žádné rušivé aranže, neslyším umělé vyhrávky. Každé sólo padne jak ... čekali jste "prdel na...", co? Ne. Žádná klišé na Metalopolis nevedeme. Poslech plyne hladce, jak lubrikované přirážení v tunýlku. Třičtvrtěhodinová blažená tantrická cesta bez jakéhokoliv odporu. Nosné melodie by unesly i Morandiho viadukt. Kdybych uměl zpívat aspoň tak dobře jako Darkmoor, pěju celou dobu s Ekelöfem.

Asi se nejde vyhnout konstatování, že to více než v minulosti stojí na Joelovi. Jenže ten chlap ví, že nemá bůhvíjaký rozsah, ví, kde má mantinely a hlavně ví, jak se svým lahodně barevným nástrojem zacházet. Pokud zajde ke svému limitu, má to pod absolutní kontrolou. Má úžasné charisma a umí svůj projev narvat melancholií. Naprosto přirozenou melancholií. Kdysi to zvládal třeba Renkse.

"Objektivní" výtky se mohou nabízet. Je to málo "prog", je to příliš "voice" orientované, je to poslechově nadmíru přístupné, je v tom ztráta ambice rovnat se pradávným vzorům TOOL... a kdovíco ještě. Ovšem to nejsou výtky, nýbrž charakteristika. Za mě osobně je to plný kotel, ač z poslední "Fortune" je už cítit výrazný chill out. A závěrem pozvedněmež obočí nad premisou, že politika do metalu nepatří: