Můj objev roku 2020. Fungují od roku 2017 a toto je jejich třetí album. Destruktivní trojka z Manchesteru překvapí hned na úvod několika věcmi. Vizuálně si na svých vinylech nekompromisně drží jednotný a velmi čistý grafický styl. V hudební dimenzi stejně nekompromisně přistupují k tvorbě. Popravdě, už dlouho jsem neslyšel tak hnusnou a nenávistnou desku, která vás mlátí track za trackem, dokud nezůstanete ležet na zemi schoulený do klubíčka.

Žánrově jde o velmi hrubý a syrový soutok bahna, špíny a grindcore. Jako byste vzali ION DISSONANCE a NEUROSIS do té nejtemnější hlubiny pekla. Hutným, masivním kytarám dělá olejnatý podmaz špinavá basa a aby toho nebylo dost, tak se přidává noiseový nános, který odkazuje někdy ke spolkům jako jsou FULL OF HELL, jindy spíš ke GODFLESH. Jenže vedle tohoto mokřadového přízraku jsou GODFLESH hodní pánové. Tato nahrávka je nebezpečně zlá. Jako byste zhudebnili ta nejhorší Lovecraftova monstra.

LEECHED začínali s grindcorem, který silně protkávali svými oblíbenci z chaotického hardcore. První EP si vydali sami a druhým již zakotvili pod kalifornskou vydavatelskou stájí Proshetic Records. Postupem času je v jejich tvorbě velmi znát zpomalení a zvukové zhnilobnění, které nejde jen tak jednoduše přirovnat k něčemu jinému. Riffy jsou pomalejší, ale mnohem více drtí, u poslední skladby má člověk pocit, že by na příští desce mohl čekat i všechno světlo pohlcující plochy koketující s drone/noiseovou ušmudlaností. Člověku se až nechce věřit, že takový akustický a mentální tlak dokáží vyvinout jen tři lidé. 

LEECHED sami přiznávají inspiraci v NAILS a TRAP THEM, což na počátku bylo možná slyšitelné, ale za ty tři roky našli vlastní cestu. Jsou případem, kdy grindcoreová kapela tak dlouho chodila do slatinných rašelinišť, až se v nich začala topit. Výsledkem je opravdu skvostná směs zmaru, tíhy a hnusoty.