MAJESTICA - Power Train
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tahle kapela by měla mít splitko s WARFUCK už jen kvůli názvu. To by bylo epické. Doteď mě mrzí, že jsem nestihnul jejich zastávku v listopadu na Sedmičce, protože o ní hodně lidí referovalo, jako o jednom z nejsilnějších koncertů minulého roku. I když trval méně než deset minut. Ostatně, tohle album také není úplným přeborníkem v délce. Ani ne jedenáct minut. Ale jakejch!!! Tento dvoubaskytarový buldozer nemá na scéně vyzyvatele. Byť už teď se rodí v nižší lize pár dorostenců s podobným stylem. Myslím tím například washingtonské FAMILY VACATION. Pod čarou se sluší dodat informaci, že tu necelou jedenáctiminutovku máte nakapanou do dvaceti výživných songů.
WORLD PEACE vypustili do světa střepinu toho nejrezavějšího powerviolence. Není tu žádný jiný nástroj, který by kultivoval nehorázně zbustrované baskytary, jež hrubým podlazeným zvukem občas působí, jako by se MESHUGGAH dali na grindcorovou dráhu. Když si dáte první minutu, rozhodně nemáte pocit, že posloucháte powerviolence. Válcuje vás mocný hutný groove ve středním tempu, který se nenápadně a celkem hravě modifikuje. Celá deska stojí na souhře dvou baskytar a poměrně dost funkčních riffech. Pokud bubeník nediktuje kvapík, tak to s vámi houpe jak na malém škuneru uprostřed bouře někde v Pacifiku.
Dá se asi říci, že od roku 2017 WORLD PEACE postupně těžknou a tvrdnou. „It Is Written“ je sbírkou možná malých, ale odolných a pevných betonových kvádrů. Jejich zvuk se stal kompaktním a houževnatým. WORLD PEACE dozrávají s každou další nahrávkou. Od poslední desky „Come and See“ z roku 2021 to možná není až tak velký krok, ale když to porovnáte s prvotinami, je to změna obrovská. Nemůžu se dočkat, až tuhle partu někdy uvidím na prknech Obscene Extreme.
Dvoubaskytarový powerviolence buldozer z Kalifornie. Jedna z TOP desek minulého roku.
8 / 10
Derek Kanowsky
- bicí
Christian Huft-Robbins
- basa
Peter Pawlak
- basa, vokály
1. It Is Written
2. Penance Unending
3. Heiromonk
4. With Arms Outstretched
5. Vows of the Grand Schema
6. Katharsis
7. Dawn at Mount Athos
8. Vulgar Genuflection
9. Icon Corner
10. Alms and the Fabled Scarcity
11. Extracanonical
12. Hope Crusade
13. Upon Her Head (a Crown of Twelve Stars)
14. Gnostic Reform
15. Veneration Of
16. All Encompassing Principle
17. Gnashing of Teeth, Hissing of Tongues
18. In Delirious Communion...
19. ...Shall Thee Many Be Made Righteous
20. Faith Alone
It Is Written (2023)
Split With BLAME GOD (2022)
Come And See (2021)
Split With STRESS GHETTO & HECKDORLAN (2020)
Towards A New Supreme Understanding (2019)
Split With CELL ROT (2019)
Merch Every Ray Of Sunshine Once More (2019)
Every Ray Of Sunshince Once More (2019)
From On Silence To Another (2018)
Fear Through And Through (2018)
The Most Noble Impulse Of Man (2017)
Datum vydání: Pátek, 7. července 2023
Vydavatel: Twelve Gauge Records
Stopáž: 10:36
-bez slovního hodnocení-
Když namícháte styly RHAPSODY a STRATOVARIUS kolem roku 2000, tak dostanete buď děsný kýč nebo MAJESTICA. Ono je to nakonec docela zábavné a má to spád, jen od toho nesmíte čekat víc než pár hezkých chvil s lehkou holkou.
Ukrajinci se zacyklili sami v sobě, ve svém zašmodrchaném progresivním metalcoru, takže smutně vzpomínám na časy, kdy skupina pálila takové pecky jako "I Speak Astronomy", "Teacher, Teacher!" nebo "Perennial". Nic srovnatelného na "Duél" nenacházím.
PHRENELITH potřetí. Potřetí jinak a potřetí skvěle. Dánové doručili majestátní, drtivou, ale současně i líbivou kolekci často odkazující směrem k IMMOLATION. Jestliže "Chimaera" byla žánrově více rozkročena, pak "Ashen Womb" je návratem k čistému OSDM.
Živák alebo best of? ELECTRIC WIZARD skracujú 8-ročné čakanie na novú dosku dokonale reprezentatívnou živou kolekciou, pokrývajúcou obdobie medzi „Dopethrone“ (2000) a „Time To Die“ (2014). Podľa očakávania brutálne ťažký, ale brutálne odmeňujúci posluch.
Těžko zařaditelná hudba, stylově oscilující od progres poprocku a art rocku až k metalu. První deska, kterou si dám do předběžných TOP 2025. Zpěvačka Grégoire Caussèque mi svým často až éterickým projevem v kombinaci s neotřelou dánštinou přímo učarovala.
Skotská dnes-už symfo&pagan blacková veličina se vrací se svým možná nejmajestátnějším albem, které maluje na rozměrná plátna rozmáchlými tahy provoněnými rašelinou a svěžím vzduchem Highlands. Okamžitá láska, od dob debutu jsem si SAOR tak neužíval!
Nová Markova sólovka je překvapivě dobrá a pestrá deska. Nečekejte však výzvu novým NIGHTWISH. Tohle je především pocta starým hard rockovým klasikům. To už ostatně bylo patrné z „Kashmirovského“ singlu „Left on Mars“.