OBSCURA - A Sonication
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Cesta tohoto kanadského kvarteta z Toronta je příběhem erupcí aktivity a raketového vzestupu. Od svého vzniku v roce 2015 dokázali nahrát tři plnohodnotná alba, tři dema, jedno EP a přispět na jednu kompilačku. Při tomto strhujícím tempu si neustále drželi vzestupnou tendenci v kvalitě materiálu, jenž pouštěli do světa.
Poslední zásek hodnotím jako jednu z nejsilnějších žánrových nahrávek minulého roku. TOMB MOLD na ní vybrousili k dokonalosti deathmetalový diamant, který má tvrdost, ostrost hran i zajímavé odlesky. Třetí řadové album „Planetary Clairvoyance“ si udržuje neustálý tlak a současně dynamiku. Když už máte pocit, že vás riffující válec kytar začíná rozjíždět až příliš tvrdě, přijde nad ním sólo. Ve chvíli, kdy se potřebujete trochu nadechnout, přijde intermezzo ve skladbě „Phosphorene Ultimate“. TOMB MOLD si dali záležet, aby album nepůsobilo monotónně, aby bylo hutné a současně zvukově trochu plesnivé a prohnilé, nikoliv však na úkor čitelnosti. Ošetření výsledného zvukového kabátce tak padne hudbě jako ulité.
Aktuální deska není skvěle namíchaná jen co se týče zvuku a pořadí skladeb, ale i v tom, jak TOMB MOLD přistupují k death metalu. Jakoby kapela zavrtala kořeny alba do všech deathmetalových subžánrů ve snaze dostat se k ryzí podstatě žánru. Je technická, ale ne přiliš. Je oldschoolová, ale jen v náznacích. Je i melodická, ale musíte trochu hledat. A samozřejmě je brutální. Tady bez jakéhokoliv kompromisu. Hlavní zbraní je v tomto ohledu tempo, riffové vánice a kanálomet, který má bubeník Max Klebanoff místo hrdla. V tomto případě je energie, kterou TOMB MOLD na nahrávce dosáhli, naprosto zvířecí a nezastavitelná.
TOMB MOLD se podařilo zkombinovat všechny esence death metalu, které na tom žánru miluji, a udělat desku, která nemá daleko k naprosté dokonalosti. S každým poslechem vás bude dál a dál odměňovat. Ani po několika měsících mě nepřestala bavit.
TOMB MOLD se touto deskou dostávají blízko k ryzí podstatě death metalu.
9 / 10
Derrick Vella
- Guitars
Max Klebanoff
- Drums, Vocals
Steve Musgrave
- Bass
Payson Power
- Guitars
1. Beg for Life
2. Planetary Clairvoyance
3. Phosphorene Ultimate
4. Infinite Resurrection
5. Accelerative Phenomenae
6. Cerulean Salvation
7. Heat Death
The Enduring Spirit (2023)
Aperture Of Body (EP) (2022)
Planetary Clairvoyance (2019)
Cerulean Salvation (EP) (2018)
Manor Of Infinite Forms (2018)
The Bottomless Perdition / The Moulting (compilation) (2017)
Cryptic Transmissions (demo) (2017)
Primordial Malignity (2017)
The Moulting (demo) (2016)
The Bottomless Perdition (demo) (2016)
-bez slovního hodnocení-
Slušné album, které ale nijak neohromí, obzvláště při srovnání s některými minulými počiny skupiny Steffena Kummerera, který prostě neumí udržet stabilní sestavu. Ale špatné to není. Stále je to technicky nadupaný death.
Švédsko - země (taktéž) hard rocku zaslíbená. Stockholmská kapela patří k jeho mladším představitelům a na své třetí desce rozvíjí koncept předchůdců. Sedmdesátkami ovlivněný šťavnatý rockec, kterému vévodí ženský vokál a zručná instrumentace. Fakt baví!
Řečtí veteráni nejsou zrovna z výkladní skříně death/black melodického helénského metalu (na to tam mají zařízené jiné kádry) a album "Children Of Eve" přesně dokládá proč - tenhle "posluchačsky přátelský" tvrdý metal nepřináší pražádnou přidanou hodnotu.
Již předchozí album "Aria" u mě bodovalo pro technicky pojatou death šikovnost a zdravou dávku okázalosti, kterou Američan Alex Haddad na svém projektu předváděl. I další ještě o kus košatější, pompéznější a orchestrálně bohaté album má své kouzlo.
Extrémní podoba funeral/sludge doom metalu, debutové album německé kapely. Tahle nahrávka je jako zatuchlá, zahnívající stoka protékající opuštěným hřbitovem, která teče pomalu, velmi pomalu. Dá se do toho dostat, ale trvá to.
Italové a power metal bývá ošemetná záležitost. Ale tohle se i díky progresivní košatosti a vokální variabilitě příjemně poslouchá, a snad i proto, že mi to místy připomnělo umění starých EVERGREY.
Debutové album kapely, kde kytaru a mikrofon trápí Shelby Lermo z NAILS. Je to větší špína, hlouběji ponořené do bahna prašivého death metalu a také patřičně neotesané. Dojem trošku "kazí" krystalická produkce. Jinak ovšem rubanice bez dalších výhrad.