První informace, kterou jsem v roce 2012 o COILGUNS po vydání jejich prvních splitek měl, byla ta, že tahle banda je postavena na členech THE OCEAN. Ti jsou mi po posledním albu „Phanerozoic I: Palaeozoic“ stále vzdálenější. Vlastně si už dlouho myslím, že tato kapela měla pokojně zemřít s odchodem Nico Weberse. K sestavě COILGUNS nicméně mohu v tento čas doplnit, že jsou tedy postavení na někdejších členech THE OCEAN.

Trojice hudebníků, konkrétně kytaristé Louis Jucker, Jonathan Nido a bubeník Luc Hess, se přidala k THE OCEAN vpodstatě ve stejnou chvíli v roce 2008. O tři roky později zjistili, že by spolu mohli dělat mnohem zlobivější hudbu, než byla v plánu s THE OCEAN, a tím byl vlastně základ COILGUNS na světě. V THE OCEAN si ještě odkroutili dva roky a pak se trhli. A moc se nedivím. THE OCEAN jsou uskupení, kde je fluktuace denním chlebem. Krom Robina Stapse se tu vystřídalo kolem padesáti hudebníků.

„Millennials“ je album, které jde zcela jiným směrem, než jaký se snažili předkládat THE OCEAN v posledních deseti letech. Žádné pokusy o melodické zpěvy, žádné pozitivní melodie. Tohle je black metal přeházený přes hardcoreové síto. Hmatatelná temnota. I pomalé části dokáží znervóznit a dlouhé monolitické pasáže nedopřávají odpočinek.

COILGUNS dokázali najít balanc mezi přímočarými pasážemi a chaotickými sekanicemi, které odkazují někam k THE ARMED nebo BOTCH. Jsou stejně nepřizpůsobiví. Kombinují rytmy, přístupy i žánry. Celá deska poskakuje a neustále se transformuje v něco jiného, ale zachovává si jak intenzitu, tak špinavý nános. Nejde o ledabyle poskládaný chaos, bezdůvodnou hysterii. Bezútěšná nálada se celou deskou line jako Ariadnina nit a všechny rozdílné prvky spojuje.