Přesně týden poté, co dal České republice sbohem Ozzy Osbourne, dorazila na improvizované pódium v pražských Letňanech i další legenda světového heavy metalu. To IRON MAIDEN, nekorunovaní králové tohoto hudebního stylu, zase jednou zvedli krovky, aby ukázali, jak jim to ještě pořád hraje. V tomto případě se však naštěstí nejednalo o rozlučku (vždyť pánové z Železné panny jsou přece jen o něco mladší než „Madman“), třebaže předvedený setlist by k podobným úvahám mohl tak trochu svádět. Ale kdo zná poměry londýnských ocelářů ví, že něco takového bylo na místě – díky poctivému střídání motivů koncertních turné na podporu nového alba a naopak v duchu „Best Of“ byla na řadě varianta druhá, neb té první jsme si užili předloni při příležitosti propagace „The Book Of Souls“.

A tak pánové Harris a spol. dorazili, aby demonstrovali něco z toho, co už je teď živé „dědictví bestie“ neboli „The Legacy Of The Beast“, jak bylo celé turné podle přidruženého komiksu a počítačové hry pojmenováno. Už dopředu se mluvilo o nevídané show, takové, jakou snad „Ironi“ dosud nepředvedli, a musím říct, že krom toho, že šlo obecně znovu o jedinečný zážitek, ani v tomto ohledu kapela nezklamala. Díky tomu se tak nad pódiem při úvodním taháku „Aces High“ vznášel stejný Spitfire, který za druhé světové války létal nad kanálem La Manche, při „Flight of Icarus“ v nadživotní velikosti postava bájného Daidalova syna anebo při závěrečné „Iron Maiden“ Eddie v aktuálním ďábelském výzoru po vzoru motivu celého turné. Nechybělo ani střídání obrovitánských dekorací za zády kapely (mimochodem stále obdivuhodně provozované mechanicky, nikoliv prostým promítáním) a nechyběla ani klasická dekorace celého jeviště s horním patrem pro Dickinsovo pobíhání, tentokráte stylizovaná do nádherného kostelního výjevu, v němž mozaikové dekorace obstarával kdo jiný, než Eddie v mnoha svých albových podobách.

Zajímavé ovšem bylo, že ta na řadu přišla až s „Revelations“, pátou skladbou v pořadí. Do té doby bylo vše ukryto pod maskovacími vojenskými sítěmi, jež obstarávali bedňáci v přiléhavých uniformách, a to včetně soupravy Nicka Mc Braina i jeho samotného. Až jsem měl chvíli strach, jestli snad nemá nějakou ošklivou kožní nemoc, kvůli které ho drží v karanténě od ostatních.

I pro další přiblížení toho, co IRON MAIDEN předvedli v Letňanech, budeme nadále potřebovat jen superlativy. „Mejdni“ měli krom výše popsaného také nejlepší zvuk, nejlepší výběr skladeb a nejlepšího zpěváka, basáka, kytaristy a bubeníka. Jako kdyby se toho dne slavil svátek Všech metalových a největším vrcholem celých těch oslav bylo právě tohle fascinující vystoupení. Gentleman Bruce Dickinson mezi skladbami pořádně promluvil jen jednou (a hned to bylo nesmírně citlivé zabrnkání na notu boje proti nacizmu a českých letcích v bitvě o Británii), zpíval naprosto famózně a byl znovu i dokonalým hercem, jenž zřejmě nejpůsobivěji vypadal u povinné „Fear Of The Dark“, kde se s nasazenou maskou s dlouhým zobákem schoval pod viktoriánský plášť, klobouk a do ruky si k tomu pořídil zelenavou lucernu. Když se poté, co v úvodu skladby tradičně přenechal slovo obecenstvu, ďábelsky zachechtal a řekl ono magické „Prague!“, opravdu to do kostí nahánělo chlad.

Velký šéf Steve Harris se svým basovým kulometem také doslova zářil energií a při početném poskakování do rytmu dával zapomenout na svůj věk, který ho již nějaký čas nutí barvit si svou pověstnou kudrnatou kštici. Naproti tomu smíšek Janick Gers hrál na kytaru jen střídmě a s vědomím krytí dvojicí Murray/Smith v zádech se věnoval spíše předvádění všeho, co je také ještě po žonglérsku možné s tímto nástrojem provádět. Vrcholem večera v jeho podání pak byl jistě okamžik, kdy mu Bruce Dickinson v průběhu „The Evil That Men Do“ sebral levou botu a nechal ho hrát bez ní, případně mu jí stavěl na hlavu.   

Těch momentek, které pomáhaly vyrýsovat onen fascinující obrázek o tom, jak nádherný a výpravný dokáže být heavy metal v podání jeho žijících ikon, byly ostatně desítky až stovky. A všechny dohromady měly sílu, která by porazila i toho nejnegativněji smýšlejícího nepřítele na celém světě, lhostejno jak velkou má armádu. Tak velká a mocná je totiž živá produkce kapely, která navzdory křížkům na ocelovém hřbetě zraje jako víno a dál a dál posouvá hranice toho, kam až se dá zajít, milujete-li heavy metal. Doufám, že tohle úžasné divadlo se k nám ještě vrátí (a to nejlépe dvakrát – hádejte proč), i když je jasné, že ani IRON MAIDEN čas nezastaví. Bijou se s ním ale náramně!

Setlist: Aces High, Where Eagles Dare, 2 Minutes to Midnight, The Clansman, The Trooper, Revelations, For the Greater Good of God, The Wicker Man, Sign of the Cross, Flight of Icarus, Fear of the Dark, The Number of the Beast, Iron Maiden, The Evil That Men Do, Hallowed Be Thy Name, Run to the Hills

P. S. Ještě před IRON MAIDEN hrály dvě kapely. Tak promiňte, že jsem na to v tom návalu zapomněl.