BEHÖLDER - In The Temple Of The Tyrant
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Byl osmý máj, byl kovové smrti čas. Průměrný internetový naříkávač nad mizernou návštěvností tuzemských klubových koncertů, lhostejno, zda hraje cizinec nebo našinec, musel při pohledu do publika pod plzeňskou Lampou (přestože tam pochopitelně byla největší tma) při příležitosti jedné ze zastávek aktuálního „The Whitecrow Over Europe Tour 2018“ v podání HYPNOSu jistě poněkud poblednout. Ano, třebaže nebylo úplně natřískáno, účast byla velmi hojná a odráželo se to i ve tvářích účinkujících.
Prvními z nich byli dlouholetí děčínští vlajkonoši smrti FLESHLESS, kteří letos slaví už neuvěřitelné rovné čtvrtstoletí na scéně. A jak jinak ho lépe oslavit, než živým hraním. Bez baskytary, bez níž se to samozřejmě dá občas táhnout bez problémů, jak bylo koneckonců slyšet i v Plzni, s perfektně soustředěným Vitysem za bicími a s tím nejlepším, co má tahle mašina aktuálně k dispozici. Tedy bezvadný staroškolský death metal s příjemným melodickým ocasem a nezaměnitelným vokálem Vládi Prokoše navrch. Na druhou polovinu roku chystají navíc hoši nové album „Doomed“, takže v tomhle pro ně výročním roce o nich bude ještě jistě hodně slyšet.
Naproti tomu o HYPNOS už je hodně slyšet delší dobu a to samozřejmě i díky novému (toť samozřejmě otázka, třebaže jako o „novém“ o něm hovořil i sám Bruno, fakt, že je na světě už víc než rok přece jenom nejde přehlédnout) albu „The Whitecrow“. Na jeho podporu rozjela i letos československá kapela masivní turné, které po starém dobré krabathoráckém vzoru zasáhlo nebo ještě zasáhne krom domácích končin také Polsko, Německo, Holandsko a Rakousko. A byť její vystoupení při této příležitosti nepřesáhne nějakých šedesát minut živého hraní, příležitost vychutnat si její jedinečný death metal je to stejně jedinečná, tím spíš odehraje-li se po dlouhých šesti létech absence před podobnou návštěvou jako v Plzni.
Pod Lampou se jelo přesně na čas a tak už někdy ve čtvrt na deset stanul na pódiu krom zbytku kapely také Bruno v morové masce Bílé vrány, aby v ní odzpíval titulní věc „The Whitecrow“. Nebyl díky tomu slyšet úplně nejlépe, ale to se změnilo, jakmile tuhle nezbytnou proprietu na další kus „Inverted“ odhodil. Zvukově to mimochodem měli HYPNOS ošetřené výborně, o solidní kus lépe než předskakující FLESHLESS. A pak už následovala dokonalá deathmetalová symfonie, v níž se kapela proměnila ve čtyřhlavou hydru, jíž se nevyplácí odporovat. Povedly se barevné efekty, povedl se tradiční výběr zahraných skladeb, mezi nimiž například nechyběla ani další výborná novinka „Get Inspired By The Light“ či již dostatečně vyzkoušené věci typu „Breeding The Scum“ nebo „Burning Again“ a tak nebylo divu, že nakonec došlo i ke zřejmě ne úplně očekávánému vyvolávání kapely zpět na pódium a definitivnímu přídavku. Žádný div, že v koutku s merchandisem (obhospodařovaném mimochodem Igorem Botkem, bubeníkem, který vloni zaskočil za Pegase, a letos ho to, zdá se, znovu nemine) se hned na to začala vytvářet fronta, kterou bych zde už tedy vůbec nečekal. Ale jak praví klasik – děti samy vědí, co je dobré.
Sváteční večer ve společnosti špiček českého death metalu tak dal dozajista na frak všem jiným alternativám strávení sklonku tohoto bezpochyby významného data, včetně těch hokejových, jak bylo z pohledu na program současně probíhajícího mistrovství světa v ledové hře zřejmé. A krom toho, v Plzni na žádné remízy a prodloužení nebyl nikdo zvědavý, tady se jelo jednoznačně na drtivé vítězství!
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.