URGENT
Jsem u třetího dílu a začínám chápat, proč to má pověst nejnávykovějšího seriálu posledních let. Fascinuje mě kolik témat se sem podařilo sofistikovaně propašovat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! Dnes tu máme kapely NERVOSA, FALUJAH, HAVOK, SWANS, HATEBREED, OPETH .... a WAR FOR WAR.
NERVOSA – Za pořádný kus thrash metalového ženství. Za výrazy v obličejích, u kterých jsem si mnohokrát vzpomenul na tradiční japonské divadlo (hlavně hry o démonech). Na to, že nadprůměrný přednes dělá s průměrného thrash metalu nezapomenutelný zážitek. Za písničku a dvou nejdůležitějších věcech na světě – thrash metalu a moshpitu.
FALLUJAH – Za nekompromisnost, náladičky a silné emoce v jednom balení. Za jistotu, že ani v mladé generaci kvalitní death metal nezemře.
HAVOK – Za vysmátý set plný pozitivní energie. Za parádně zahraný technický a přitom jednoduše stravitelný koncert. Za basáka, co slapuje v thrash metalu. Za jeho svítící nástroj s parádním zvukem.
SWANS – Za to, že jsem viděl paroháče Michaela Giry. Za transcendentální zážitek. Za to, že se všichni black metalisti mohli přesvědčit, že tohle je jediné a ryzí peklo, oproti kterému jsou všechny jejich kapely jen směšná divadýlka pro děti. Za největší akustický tlak na festivalu, při kterém zvukaři museli mikrofony přitlouct k zemi gafou, aby je to neodfouklo. Za direktivnost, která z Giry vyzařuje. Za to, že se při jejich setu nad Brutal Assaultem stáhla temná mračna.
HATEBREED – Za to, že lidi udělali nejdivočejší kulisu. Za to, že to skákalo i za zvukařem. Za nejvýživnější energii dne. Za to, že plavci padali do fotokoridoru jako na pásovém dopravníku.
OPETH – Za metalovou krásu. Za to, že Mikael má stále výraz štěněte, kterému se ztratil páníček. Za civilnost a fórky, kterých nebylo zbytečně moc. Za metalového Jarka Nohavicu. Za to, že se vyplatilo přežít těch pár kapek.
WAR FOR WAR – Za zřejmě nejhorší kapelu, co jsem kdy na Brutal Assaultu viděl. Ever. Za to, že z žánrů, které mám rád, si vzali to nejdementnější a splácali z toho skladby. Za nejdelší jehly na scéně. Za to, že jsem si celou dobu nedokázal představit, co se muselo stát, aby WAR FOR WAR Tomáš napsal do soupisky festivalu. Na toto téma jsem už slyšel v kuloárech festivalu mnoho teorií. Jednou z nejvíce diskutovaných je ta, že kapela má na Tomáše diskreditující materiál pornografického charakteru a hlavního dramaturga festivalu vydírala!
Jídlo dne: variace omáček Sri-lanckého vege-stánku a hlavně pak jejich kořeněná cibule jako bonus.
Jsem u třetího dílu a začínám chápat, proč to má pověst nejnávykovějšího seriálu posledních let. Fascinuje mě kolik témat se sem podařilo sofistikovaně propašovat.
Je to krásne. Neexistuje iná kapela, ktorá by na jednom albume drtila thrash v štyle VOIVOD a teraz ohurovala vlastným soundtrackom k seriálu Love Boat. A ešte to aj celé dáva zmysel. Úžasné.
Pre mňa jeden z najočakávanejších albumov tohto roka. Tento nový singel je proste skvelosť. Tie flamenco prechody sú úplne fantastické.
Tahle parta je úkaz vskutku svérázný. Pocta DEATH bez kompromisů a s evidentní snahou o dobový zvuk a produkci možná trochu překvapivě funguje i potřetí. A opět je to o ranější formě daného vzoru, i když se možná čekal posun. Ale nevadí, stále to šlape.
Vlastně ani nevím proč mi doposud jejich muzika příliš nešmakovala. Novinka asi nepřináší mnoho změn, ale u mě si to pěkně sedlo. Black jako nedílná kulisa a různé rockové a folkové vlivy kolem pak dotvářejí zvláštní a neopakovatelnou náladu. I posedmé.
Po delší době šíleně nabouchaná nahrávka, u které nemám pocit samoúčelnosti. Tento zhudebněný chaos má prostě hlavu, patu i vtip a ten saxofon zde rozhodně není jen do počtu. Země původu pro mě dost problematická, ale takovouto hudbu nemůžou hrát šmejdi!
Jakýsi prequel k minulému albu hezky rozvíjí dřívější hudební koncept. Je to ještě víc OPETH než debut a nejsem si jist, zda je to tak dobře. Ale hudba je to po všech stránkách bravurně udělaná, takže se to poslouchá samo.