HELEVORN - Espectres
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Včera sme se nehlásili, páč nám vyhořel počítač. Dnes tedy s mírným spožděním přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti v pátek! Vyhráli to: TEETHGRINDER, IGORRR, ELECETRIC WIZARD, WREKMEISTER HARMONIES, CLAWFINGER, CARCASS.
TEETHGRINDER - Za déšť, sychravo a tmu ve dne. Za parádní porci směsi death metalu a grindcoru v apokalyptických podmínkách, které setu dodali neopakovatelnou atmosféru.
IGORRR – za nejpodivnější crossover celého festivalu. Za noise, industrial, taneční spodky, operu i death metal v jednom balení. Za zvířecí image Igora.
ELECETRIC WIZARD – Za to, že tahle kapela dokáže hrát jeden riff tak dlouho, až ho začnete milovat a pak pokračuje tak dlouho, až ho začnete nenávidět. Za psychedelické projekce. Za hypnotičnost hnanou do extrému.
WREKMEISTER HARMONIES – Za překvapení dne. Za poezii. Za zjev J.R. Robinsona. Za to, že bylo kam prchnout z koncertu TRIVIUM.
CARCASS – Za death metal hranou s největší lehkostí. Za pohodovost setu. Za to, že se kapela na konci setu rozdala.
CLAWFINGER – Za to, že zase hrají. Za to, že to byla opět párty. Za to, že Zak Tell je stále stejná šelma. Za kotel 35 plus.
Speciální oceněnní za metalové pózování pro AUGUST BURNS RED. Opět přemrštěný extrém při kterém si říkáte, že se ti kluci se určitě spletli. Jeli na soutěž v „pózování rozkročmo na bednách“ a omylem zabloudili na Brutal Assault.
Párek dne: Jendorožci v blátě
Jídlo dne: bramborový špíz v pikantním těstíčku.
Bonus dne: Trochu sprchlo.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.
Hrací čas / počet zajímavých motivů = koeficient ochoty mačkat "replay". WINTERFYLLETH hrají (bez dvou bonusů) hodinu a tentokrát jsou bohužel na nápady skoupí. Nebýt "Upon This Shore" s WOODS OF DESOLATION / REMETE vibes, nebylo by moc kde brát.
Francouzská parta si za cíl snažení vytyčila instrumentální postmetalovou hudbu, kterou se snaží pojmout v maximální šíři. Koketuje tedy s lehkými postrockovými náladami i ponurou atmosférou doom metalu. K tomu výpady ke klasikům CULT OF LUNA. Povedené.
Při svém debutu pod "majorem" předvádějí WOLFBRIGADE svůj standard. Bylo už i lépe, ale mohlo být i hůř. Dominující pogo střídají vály v rychlejším středním tempu a prostě to klasicky dobře odsejpá. Častěji se však asi budu vracet ke starším nahrávkám.