SADNESS - Spring 2025
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! Dnes to vyhráli: ARCH ENEMY, NOD NOD, OBITUARY, VOIVOD, IRON REAGAN a CATASTROFY.
CATASTROFY – za zbojnický thrash. Za uniformovanou mafii se žlutým nápisem CATASTROFY, která okupovala první řady pod scénou od počátku dne. Za thrashový nášup bez skrupulí. Za to, že po nejistých FOX TERRITORY tomu dnes dodávají jistotu a nadhled. Za to že se o pivo podělí s fanoušky. Za circle pit na scéně i pod ní. Za pištovandalský feel.


IRON REAGAN – za výbornou hoblovačku. Za energii, která nabíjela. Za neurvalost. Za parádní plachtu za kapelou.


VOIVOD – za nejvysmátější koncert dne. Za dobrou náladu. Za to, že mi to staří pánové zase natřeli. Za metalový set bez zbytečných póz.


OBITUARY – za nejlepší death metal dne. Za parádní zvuk, který zabíjel.


NOD NOD – za pocity horkoštěstí, které mě polévali po celý jejich koncert. Za nejlepší zpěvačku. Za hnědé tóny. Za nejlíp zbustrovanou basu.


ARCH ENEMY – za to, že jsem si ještě včera nemyslel, že bych sem tuto kapelu vůbec kdy zařadil. Za nejlepší šou dne. Za průhledné bicí s ledpáskama. Za největší instalaci na scéně. Za parádní světla. Za největší dračici festivalu. Za její fosforeskující vlasy. Za to, že i Rudi Rus nadšeně zvedal paroháče k vlhnoucím nebesům.


A borec na konec je: BOHÚŠ

Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.
Skotské duo navařilo naprosto pohlcující a opojnou synťákovou mlhu, ve které cítíte ambient, downtempo i psychedelické vlivy v nejasných tvarech, které mě nepřestává bavit objevovat a obdivovat.
Nielen BESNOU je súčasný slovenský black metal živý. Novinka rozhľadených Stredoslovákov určite rozbúri mútne vody domácej scény. Je to sofistikované, má to hĺbku, temnotu a hnev; slovenské aj anglické texty a super zvuk. Prudko počúvateľné dielo!





