GRIEFGOD - Deterioration
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali CARCASS. Vydařená deska.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Stejně jako minulý rok se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se zaryly do paměti! Dneska to maj doma GOATWHORE, TRIBULATION, SADIST, NEUROSIS, MASTODON, CHELSEA WOLFE.
GOATWHORE – za jednu z mála kapel, která si může okovat ruce a další části těla hřebama, nýtama i pyramidama a nevypadá směšně. Za skvělého frontmana Bena Falgousta. Za staroškolský set, kde se sešlo to nejlepší oldschoolových deathů, thrashů a blacků.
TRIBULATION – za nejlepší líčení festivalu, i pan ABBATH by mohl závidět. Za set, při kterém jsem se pro image nedokázal soustředit na hudbu. Za tanec, při kterém jsem měl pocit, že na scéně předvádí upírští duchové spirituální balet s hindskou tématikou. Za pronikavou vůni vonných tyčinek v prvních řadách.
SADIST- za skvěle odehraný set. Za to, že Tommy Talamanca bravurně zvládá dva nástroje najednou. Za nejvíc sexy mňoukání basy v tento den.
NEUROSIS – za nejlepší koncert dne, za démonického Scotta Kellyho. Za to, ten pocit, že se na Brutal Assault valejvšechny infernální mokřady. Za nesmrtelnou „Locust Star“.
MASTODON - za nejlepší středeční rock’n’roll. Za nadhled. Za bílé třásně na kabátci. Za sóla na reprácích a ve fotokoridoru. Za dlouhé hledání dobrého zvuku.
CHELSEA WOLFE – za hypnotický transcendentální zážitek. Za lekci v holotropním dýchání.
Za skvělou ukolébavku na dobrou noc. Za šamanismus, duchovno a pocit, že nejsme na koncertu, ale na rituálu, který vede perverzní zaklínačka.
Antitop: za všechno to čekání ve frontách
Osobní epic fail: prosral jsem prý skvělý set BRUTALLY DECEASED.
A borec na konec je tenhle týpek, který se s deštěm popasoval po svém.
Velmi přesvědčivý death metal z Litvy. Spíše střední tempo, silově zasekávané riffy a hluboko posazený vokál evokuje starou severskou školu. Občas jako by se uctívali CARCASS. Vydařená deska.
Päťskladbový návrat do najradostnejšej európskej éry: Berlínsky múr je preč, studená vojna skončila, U2 vydali „Achtung Baby“ a na velikášskej vlne optimizmu križujú svet. Dalo by sa to zniesť dlhšie – aj táto nahrávka, aj tá eufória raných deväťdesiatok.
Bruselský chrlič Déhà seká desky jak na běžícím pásu, ale dokáže být kreativní a pokaždé trochu jiný. Bohužel to šije horkou jehlou a produkce a zvuk působí často jako nedokončené demo. To je případ i téhle atmosféricky depresivní blackové jízdy.
Pokračování trendu z předchozí "Starlight And Ash"? Opět pasáže plné emotivní baladičnosti s výrazným vokálem Cammie Gilbert, ale skupina svůj doom rock překlápí i do temnějších a často drsných metalových poloh. Přitvrdilo se a rozhodně to není na škodu.
Švédsko není živo jen chrastěním. Žijí zde i rozervané duše, jenž se chtějí vyjádřit něžnějšími tóny. Třeba jako post-blackoví (i když, kolik tam toho blacku vlastně zbylo?) TOGETHER TO THE STARS. Nechme se tedy unášet na vlnách hořkosladké melancholie.
Nová éra švédskej legendy, debut u veľkých Metal Blade Records! Podaril sa na výbornú; veď si pustite napríklad hitovku Nail Bomb. WOLFBRIGADE v roku 2024 valcujú všetko, čo im stojí v ceste!
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.