Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejsem si jist, kolik hudebních těles z ázerbajdžánského Baku jsme tu recenzovali, ale dost možná je VIOLET COLD první vlaštovkou ze země, které vládne prezidentská oligarchie Alijevů. A dost možná je to možná i první black metal, o kterém mohu napsat, že má pozitivní a mnohdy i veselé vyznění.
Týpek, který za celým VIOLET COLD stojí, je Emin Guliyev, někdejší člen black-doomových VOID. Svoji aktuální tvorbu však ladí do zcela jiných barev. Pokud VOID byli dřevní chřestivou temnotou, tak VIOLET COLD jsou zcela na opačné straně blackmetalového spektra. Však od doby VOID už vyzkoušel vše od náhrobních ambientů až po taneční hudbu.
„Desperate Dreams“ je deskou, která se rouhá samotným kořenům black metalu. Tam, kde black metal tradičně používá mollové postupy a utápí se v depresích a melancholiích, tam Guliyev za kytarovou hradbou roztáhne klávesový deštník ze zářivých neonových synthů, který je plný durové veselosti. Jediné, co tedy musí ještě rozhodně doladit, jsou ubíjející bicí, které sice skladby s potřebnou vervou ženou kupředu ve zběsilém tempu, ale jsou tak šíleně nenápadité, až to dojem ze všeho toho černokovového juchání trochu kazí. Nic to ale nemění na tom, že toto spojení black metalu, shuegazu a syntezárového brutalismu nabízí hodně neokoukaný a současně heretický pohled na blackmetalovou hudbu.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.