Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V roku 2014 sa dalo dokopy niekoľko známych figúr extrémnej metalovej scény, aby zložili štúdiový hold nezabudnuteľným DEATH. Nie že by po svete nefachčilo pekných pár kapiel, ktoré sa Chuckovou tvorbou inšpirujú v mantineloch „výrazne“ až „stopercentne“, poznáte to, MORFIN a podobní, dokonca tu v domácich končinách možno nájsť karvinských DEMIURG, ktorí to hlavne v začiatkoch robili až desivo urputne, ale ak to niekoho baví takto, nech sa páči, aj keď riskuje fakt veľa, DEATH boli ojedinelým zjavom a kritériá sú nastavené prísne.
Za GRUESOME sa ukrývajú gitarista a vokalista Matt Harvey (EXHUMED a mnoho iného), basgitaristka Robin Mazen (CASTRATOR, DERKÉTA), bubeník Gus Rios (kedysi napr. v MALEVOLENT CREATION) a gitarista Daniel Gonzalez (aktuálne aj POSSESSED). Matt obzvlášť sa takmer posvätnou úctou k DEATH vôbec netají, ostatným je takisto jasné, o čom to v GRUESOME má byť, a tak tu máme dokonalú poklonu v počte osem skladieb a dva bonusové covery. Vlastná tvorba je podobizňou, skoro klonom DEATH z čias „Leprosy“ s istými pohľadmi k „Scream Bloody Gore“ a „Spiritual Healing“. Za seba môžem povedať, že klonovanie DEATH sa podarilo, skladby majú ťah, energiu aj tú dávnu strašidelnú atmosféru, ktorá bola tak okolo roku 1988 niečím novým a zlovestne príťažlivým. Originalita nie je téma, o ňu tu nikomu nejde, vyznenie tohto snaženia je ale vydarené, vrátane zvuku a obalu, o ktorý sa pochopiteľne postaral Ed Repka. Vlastnú tvorbu korunujú bonusy „Land Of No Return“ (DEATH) a „Black Magic“ (SLAYER), ako pamätník to teda nakoniec hodnotím vysoko. Predsa len je to pocta, na ktorej si niekto dal záležať, nie nejaký revival.
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.