Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bristolští TURBOWOLF jsou případem řádně švihlé kapely, která našla cestu, jak spojit silné hitové zpěvy, retro, elektro, rockovou perverzi i stoner metal. Ačkoliv jejich zvuk kytar občas připomíná chiptune, v jejich hrudi bije poctivé rock’n’rollové srdce. Aktuální album je ukázkou toho, že i na současné rockové scéně jde věci dělat s vlastním ksichtem.
Jednoduché houpavé kytarové linky se unisono vpíjí do basy a vytváří jednolitou masu zvuku, ze které kapela tesá hranaté riffy, jež společně s funkční rytmikou jednoduše válcují. Do toho přichází velmi tvárný vokál šíleného Chrise Georgiadise, nakopávajícího kapelu do výšek i hloubek. Od éterických, zasněných poloh plných vzdušnosti až k sekanému chraplavému diktátu. Občas si připadám jako bych byl s TURBOWOLF na výletě v pekelné formuli, která jezdí na kokain. Trocha psychedelie a halucinogenů tu nezaškodí. Přece je to v jádru rocková párty, která pěkně prdí v kytarách a celek nepostrádá punkový lauf.
Jak pěvecké linky Chrise Georgiadise, tak jedovaté klávesy spolu s obhroublým zvukem kytar beze zbytku a jednoznačně definují tuto kapelu. Záměna je nepravděpodobná. Oproti minulosti mám pocit, že TURBOWOLF lehce ubrali nohu z plynu a přidali na melodičnosti, která jim ve výsledku velmi prospívá.
Ma to drajv, napady v pesnickach ma bavili a tuto kapelu budem este sledovat. Starsi album, ale najlepsi rock co som pocul v tomto roku. Naj. skladba: Good Hand
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.