O tomto večeru jsem vlastně nepochyboval ani vteřinu. Proč? Protože bylo jasné, že půjde o zakončení kalendářního roku v Divadle pod Lampou ve velkém stylu. Protože se nám tu schází to nejlepší z domácí scény. Protože aktuální LP NOD NOD nepřehlédnutelně kraluje tomu, co se letos urodilo a stejně tak plzeňský černý obdélník letos dominuje v oblasti splitek, které vydali s americkými OLD SOUL.

Večer něco po půl desáté otvírá chebská čtyřka VELO. Důležité je to slovo chebská. Za posledních deset let jsem se o chebských kapelách něco málo naučil. Mají vlastní svět a vlastní pravidla. Dodnes si pamatuji tu samozřejmost, s jakou na Strahovské Sedmičce VELO, na nekuřáckém koncertě započali svůj set odpálením cigaret na pódiu a fouknutím modrého dýmu do lidí. V klubu byla cedule „nekuřácká akce“ snad na každém rohu, ale … to je prostě Cheb. Chebský kapely plný světských podivínů, který jsou odkojeny skandální sebrankou ESQMEG, chemickým štěstím a hospodama ve kterých se kdokoliv přespolní cítí jako vetřelec ve Stínadlech.

Proč to vyprávím? Protože nositelé ryzí esence tohoto „chebství“ - jsou VELO. Noise rocková podivnost s hypnotickými rytmy a disharmonickými útoky trubky, které vládne Tokan. Kulhající, narcistní figura, která z koncertu VELO dělá černou mši chebské dekandence, při které holky vlhnou a kluci včetně zarytých alfasamců najednou pociťují nepoznanou nejistotu. Když Tokan štěká do lidí, že je zplozen černým beranem není to jen hudba a zpěv, je to rituál, ve kterém sám Ďábel souloží s poezií. Viděl jsem VELO už mnohokrát. Někdy jim koncert sedne, někdy méně, ale tentokrát to byl jednoznačně jejich nejlepší koncert. Zvuk se povedl a atmosféra byla boží a mrazivá. Co na tom, že basák přerval strunu při prvním akordu první písně. A co na tom, že ji ani nevyměnil.

Když se mě na počátku roku v anketě „Objevy 2014“ ptali, které domácí kapely považuji za nejnadějnější pro rok 2014, naprosto automaticky jsem jmenoval KALLE a NOD NOD. Jsem moc rád, že KALLE zatím kazetou (vinyl by měl na počátku roku vydat Day After) a druzí aktuálním materiálem na LP, činem dosvědčili má slova. NOD NOD jsou kapelou, která je unikátem. Nic podobného na domácí scéně nebylo, není a řekl bych, že ani v dohledné době nebude. Kdyby se Björk přidala do PORTISHEAD a toto uskupení by se rozhodlo hrát něco ve stylu NEUROSIS, bude to znít zhruba jako NOD NOD. Nevěříte? Zní to šíleně? No jen si to poslechněte.

Asi před rokem jsem tento projekt, ve kterém se spojili KALLE s FIVE SECONDS TO LEAVE viděl živě poprvé a v tu chvíli jsem byl přesvědčen, že vše ostatní u nás za nimi zaostává o mnoho koňských délek. NOD NOD jsou nejdál. Bez toho aby se o to museli snažit. Prostě jsou. Silné melodie nalité do zubatých rezavých šablon mě v Lampě dovolují proniknout do zcela jiných dimenzí. Koncert je všepohlcující. Zavřete oči a kolem Vás je jen hudba. Už první skladba koncertu mě nenechává na pochybách, že se tady děje něco opravdu výjimečného. Začátek a konec „Lullaby“ je jako stará rašple brousící vám uši, její střed vám zase otevře nevídané hudební výjevy, jakoby spolu Quentin Tarantino a David Lynch jamovali na pohřbu svých vlastních dětí.

Večer završil plzeňský ██████. Tři kytary, nelidský řev a emaři, ve kterých bijí black metalová srdce. Skomírající domácí black metalová scéna dostává políček bandy, která má své kořeny pevně ukotvené v emo-hardcoru a noisu. Oproti minulosti tuto nelítostnou smršť temného holomrazu jistí i pevná rytmika v zádech, navíc v domácích podmínkách klubu Pod Lampou mají OBDÉLNÍCI i fajn zvuk. Rozhodně se musím co nevidět vrátit i k jejich studiové činnosti. V oblasti metalu a black metalu obzvláště není na domácí scéně moc lepších kapel, ale i tak musím říci, že protentokrát u mě ██████ stáli zcela ve stínu naprosto fenomenálních NOD NOD.