Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před deseti lety vydavatelství Frontiers rozhodlo, že dva populární metalové zpěváky sjednotí do jednoho projektu. Překvapivě tento záměr nejenom vyšel, ale dočkal se i několika pokračování. Letos duo ALLEN/LANDE vydává již čtvrté album, tentokrát pod názvem „The Great Divide“. Nejvýznamnější změna se udála na pozici kytaristy/skladatele. Magnus Karlsson, jehož dítě tento projekt v podstatě bylo, odešel po vydání třetí řadovky a vydavatel se jej rozhodl nahradit jménem mnohem slavnějším – Timo Tolkki.
Ten svoji uměleckou kariéru opustil v roce 2011. Ještě se mu však ani kytara pověšená na hřebíku nestihla pokrýt prachem a již byl zpátky. Loni přišel s projektem AVALON. Příliš velká sláva to ovšem nebyla a nepomohly ani slavné zpěvačky u mikrofonu. Letošní AVALON pak byl k uzoufání nudný a prázdný. Tolkki sice v poslední době trpí záchvaty hudebního workoholismu, ale coby skladatel má za sebou již lepší roky (nejméně o deset let nazpět). Jestli bylo angažování zrovna Tolkkiho pro skomírající ALLEN/LANDE projekt oním potřebným nakopnutím, se teprve uvidí.
Singlová skladba „Lady Of Winter“ začíná velmi pěknou předehrou na piano, která přejde v hutné riffy. Jenže tohle jsme už kdysi slyšeli... Máme tu „Edge Of Thorns“ jak vyšité, či spíš přešité, ale můžeme to brát i jako poctu SAVATAGE. Další kousky na albu už zní lépe, alespoň pan skladatel cituje sám sebe a ALLEN/LANDE 2014 zní jako odlehčení STRATOVARIUS. Velkým bonusem jsou samozřejmě oba hlavní protagonisté. Jejich zlatá hrdla zachrání nejedno prázdné místo a hlavně díky nim se album docela příjemně poslouchá. Album má i své světlé momenty, „Come Dream With Me“, „Down From The Mountain“ nebo „In The Hands Of Time“ zní jako skladby z Tolkkiho nejlepších let zpívané skutečnými profíky.
Nakonec tedy výměna na pozici hlavního skladatele nebyla krokem špatným směrem. Tolkki se na tomto projektu nakonec vrátil k tomu, co mu jde nejlépe – melodickým rock/power metalovým písním, nepříliš náročným a komplikovaným, a trochu tak smazal ostudu z posledního počinu AVALON. Očividně se nadýchnul čerstvého vzduchu a z rukávu vysypal víc jak půl tuctu pěkných melodií. „The Great Divide“ je povedené rockové album, které dá vyniknout oběma zpěvákům. Za poslech určitě stojí.
1. Come Dream With Me
2. Down From The Mountain
3. In The Hands Of Time
4. Solid Ground
5. Lady Of Winter
6. Dream About Tomorrow
7. Hymn To The Fallen
8. The Great Divide
9. Reaching For The Stars
10. Bittersweet
Diskografie
The Great Divide (2014) The Showdown (2010) The Revenge (2007) The Battle (2005)
hm, kandidat na prekvapenie roka?... skrachovanec Tolkki zlozil vydareny reparat za hnoj, ktorymi nas poslednych iks rokov vydatne zaplavuje a dokazal prist s vcelku obstojnymi songmi... nad priemer to samozrejme vytahuju zlate hrdla oboch junakov... s Magnusom uz to zacal byt riadne fadny kolovratok, takto tu mame zatial najlepsi pocin so znackou Allen/Lande...
Oproti předchozímu albu se Amíci ARTIFICIAL BRAIN noří hlouběji do temných disonantních poloh svého technického deathu, aniž by ztráceli na razanci a tlaku. Stále jde o hůře přístupný materiál, zároveň je ale jasné, že vývoj této party se nezastavuje.
Kdysi bokovka Kai Hansena s jeho kamarádem Pietem Sielckem a dalšími slavnými jmény, později už jen Sielckova záležitost. Poctivě jede v power metalové brázdě, možná poctivěji než jeho starý kámoš. Nepřekvapí ani neurazí, pár solidních věcí tam je.
Hvězdná sestava kolem Richieho Faulknera servíruje úderné retro, ve kterém nezapírá vlivy JUDAS PRIEST i dalších hardrockových ikon. Poctivá porce klasického osmdesátkového hard rocku a heavy metalu.
Další z řady zástupců NWOTHM, tentokrát přímo z anglické kolébky. Pokud čekáte nějaké převratnosti, nic pro vás, pokud vám stačí solidní riffový nápor, sem tam nějaká ta zajímavá kudrlinka a ženský vokál jak dynamit, určitě si pár koleček s chutí dáte.
Zvláštní, hodně soundtrackové Wilsonovo album, kde se střídají z mého pohledu výborné okamžiky s posluchačsky nevlídnými experimenty. Zajímavá deska plná působivých momentů, jen jako celek příliš nedrží pohromadě.
Roční období a počasí této hudbě přeje. Chladná rána, mlžná krajina a silnice lemované žlutými stromy, posluchač nakonec rád odpustí, že hudební pouť této kapely se ubírá již dávno prochozenou smuteční stezkou.
Na rozdíl od redakčních kolegů jsem spokojen nadmíru. Líšeňský volný radikál totiž vytrvale servíruje nadprůměrně kvalitní a především zábavnou tvorbu, jejíž lyrická ekvilibristika nepřestává udivovat ani po dekádách. Žádná nuda, a nejen v Brně!