THE CROWN - Crown of Thorns
Možná už to není jako kdysi, ale stále to téhle švédské partě šlape. Death metal se slušnou energií a dostatkem proměnlivosti. Vlastně je to taková pocta starým časům.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dracula velmi podareny rockovy kabaret, ktory podobne ako (prve) albumy MASTERPLAN odhaluju neuveritelne farby a polohy Jornovho hlasu. Aj napriek urcitemu klise to je zabavne, nenudi, vyborne sa to pocuva. Trochu mi to nalodou pripomina Trans-Siberian Orchestra :-)
Souhlasím s Tebou m-h. Není to v žádném případě Album roku:-), ale sakra dobře se to poslouchá. Prostě mě to nějak baví, už jsem to slyšel mockrát a zase se těším na další zmáčknutí repeat. Walking On Water, Save Me, River of Tears nebo instrumentálku True Love Through Blood můžu poslouchat pořád. A to my ty poslední sólovky Landeho už fakt lezly krkem.
... ja doporucujem: Jorn Lande & Trond Holter: present DRACULA Swing of Death.
... zabavny power metal, nazov ako stracka, mozno to je sracka, ale bavi neskutocne (ano, nie je to lepsie ako ark)
Možná už to není jako kdysi, ale stále to téhle švédské partě šlape. Death metal se slušnou energií a dostatkem proměnlivosti. Vlastně je to taková pocta starým časům.
Těžká a zároveň křehká věc, nejtemnější v diskografii bych řekl. Zpěvnost (i na poměry rapu či hip hopu) je pryč, hravost se slovy zůstala, ale vyprávějí se spíše příběhy. Dominuje důrazný Sifonův vokál, Milesa poněkud upozaděna. Ovšem skvělé jako dycky.
Výborný retro hevík s chytľavými nápadmi a estetikou dua nápodobnou súčasným DARKTHRONE. Album pre všetkých, ktorých sklamalo smerovanie GHOST po debute.
Někdejší výrazná naděje hodonínského metalu otočila kormidlo a začala hrát pop. Prý dark, v temných klipech se míhají dívky jen mírně oděnější než Bianca Censori a evidentně se hledá díra na trhu v oblasti elevator music. To je zrada, napsal jsem.
Tuomas Saukkonen se svou náladovou variací na finskou zimu opět nešlápl úplně vedle. Má to svou specifickou atmosféru, jen vokál stále jaksi nevýrazně plochý. Na působivější album "Waves" (2020) to nemá, ale i tak celkem příjemné.
Finská zpěvačka Rioghan Darcy na druhém albu svého projektu pokračuje v mnohotvárné rock/metalové alternativě, kde dokáže kombinovat poprockové melodie s vyhrocenou progresí i emotivní gothicou. Hodně náladové a návykové album.
Štve vás, že Neige je moc zasněný a Herbst zase rozněžnělá bábovka? Zkuste ALIÉNATION a zavzpomínejte si na staré ALCEST, LANTLÔS, FEN a nebo AMESOEURS. Němci se věnují tradičním post-BM / shoegaze recepturám, ale občas se dotknou i melancholického DSBM.
Vložit diskusní příspěvek