Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
XANDRIA se počátkem minulé dekády profilovala jako zajímavá alternativa na tehdy (vlastně i dosud) populární vlnu krasavic v metalovém světě, kde největšího ohlasu dosáhli NIGHTWISH. První tři alba přinesla i pár zajímavých momentů. To třetí, paradoxně zřejmě nejpovedenější, se však již začalo až příliš podobat nepopiratelným vzorům z Finska a holandské partě okolo Sharon den Adel. S dalšími alby pak již zajímavost této německé kapely začala uvadat. Podobně tak mizel i sexappeal zpěvačky Lisy Middelhauve, která začala nabírat monstrózních rozměrů. Jestli byly důvodem jejího odchodu hudební neshody nebo omezená nosnost koncertních pódií, je již asi nepodstatné. Následné hledání náhrady nedopadlo vždy dobře a ani současná zpěvačka rozhodně velkou výhrou není. Sice předepsané noty dává, ale o osobitosti vlastního projevu se zrovna mluvit nedá.
Novinka více než kdy dříve splývá v jednu mohutnou hradbu symfonického (či syntetického) zvuku, avšak tento přístup již dnes nikoho neohromí. XANDRIA vsadila na hudební pompéznost a sborové chorály v době, kdy mnozí konkurenti se pomalu vrací k čitelnějším rockovým základům. Přesto se na albu najde několik zajímavých okamžiků. Ať už je to klipová skladba „Nightfall“ nebo pár dalších kousků („Stardust“, „Dreamkeeper“, „Come With Me“, „Little Red Relish“), kde je vidět, že potenciál napsat a rozvést pěknou melodii tu stále ještě je. Škoda, že se kapela nevrátila ke svým počátkům. Na novince k vlastní škodě většinu podařených nápadů ubijí monstrózním zvukem a nastavovanými chorály. Střízlivé a komorní pojetí jejich prvotiny by jim slušelo mnohem víc. K tomu je navíc patrno, že dobrá polovina alba je nastavovaná kaše a recyklace nápadů z minulosti. Zřejmě by to chtělo trochu vydechnout a dát si kratší (nebo delší?) tvůrčí pauzu. Letos to ještě XANDRIA uhrála na průměr, ale je to s odřenýma ušima.
Tuto kapelu můžeme pomalu a s klidným svědomím odepsat. Novinka nepřináší nic, co by nějak vyčnívalo z průměru. Pár slušných melodií, ale to je asi tak všechno.
1. Sacrificium
2. Nightfall
3. Dreamkeeper
4. Stardust
5. The Undiscovered Land
6. Betrayer
7. Until The End
8. Come With Me
9. Little Red Relish
10. Our Neverworld
11. Temple Of Hate
12. Sweet Atonement
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.