UNALIGNED - A Form Beyond
Na label Transcending Obscurity je spolehnutí, debut téhle americké skupiny je po všech stránkách dotažené dílo usazené v techničtější deathové poloze. Sice tradiční a nijak objevné postupy, ale šlape to na výbornou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Německá kapela XANDRIA se svým melodickým metalem začala povážlivě blížit do revíru WITHIN TEMPTATION. A to nejen co do stylu, ale i co do množství studiových aranží. Pomalu by jeden raději sáhnul po střízlivější prvotině, nicméně poslední album „India“ bylo milé překvapení. Sice trpělo stejným neduhem přeplácanosti jako většina produktů tohoto stylu, ale na druhou stranu bylo znát, že skupina již načerpala dostatek zkušeností a dokázala je zúročit při komponování. A „India“ ještě ani nevychladla a už tu máme na stole nové album. Není to poněkud unáhlené?
Z aktuálního alba mám pocit, že kapela pod tlakem smlouvy potřebovala narychlo vydat další CD (tohle přeci řeší živáky, DVD a podobné zbytečnosti). Jak jinak si vysvětlit, že titulní skladba, „Save My Life“, má skoro stejnou melodii jako jejich hit „Kill The Sun“ ze stejnojmenného debutu. Podobně i několik dalších skladeb až příliš připomíná počátky kapely. „India“ se povedla, ale nyní XANDRIA přešlapuje na místě a tápe kudy se vydat. Jestli cestou vtíravého popíku, naladit se na pochmurnější tóny a pokračovat v gothic metalu tak, jak se hrál před lety, nebo něco mezi jako doposud. Některé skladby kapela začne slibným kytarovým rifem, ale poměrně brzy jej pohřbí, škoda, jen si tak přispívají k přílišné nekonzistenci materiálu. Jako mnoho dalších by toho rádi měli na albu mnoho, ale celek skřípe a nedrží pohromadě. Jednodušší schéma prvních dvou alb byla ve výsledku úspěšnější cesta. Kapela by sama asi nejraději hrála něco jako romantický metal, dá-li se toto označení vůbec použit, jenže ono to nejde. Výsledek je příliš podbízivý a kýčovitý. Titulní skladba „Salomé“ se pokouší navodit atmosféru orientu, ale opět jen míchá další nesourodé motivy. A zbytek materiálu? Nuda a zbytečná přeslazenost, která jen potvrzuje absenci nápadů. Jediná výrazná a chytlavá skladba je „Sisters Of The Light“, která zní přesně jako popík z počátku osmdesátých let včetně plechové elekroniky. Nemůžu se zbavit dojmu, že jsem to už někde slyšel, ani intenzivní googlování nepomohlo. Nejpodezřelejší je, že se tato skladba na album vůbec nehodí. A nebo nakonec přeci jenom měli jeden dobrý nápad a zbytek stopáže okolo museli nějak zaplnit.
Nápady i potřebnou dávku nadšení do svého díla vyčerpali na indickém albu, což je vidět na většině materiálu. Kytary příliš unylé, navíc jsou zvukově dost utopené, aby byla patřičně výrazná zpěvačka. A největší problém je absence zajímavých melodií, kterými až dosud skupina na svých počinech nikterak nešetřila. Posledně jsem měl pocit, že XANDRIA nabyla ambice se prosadit a vystoupit za stínu WITHIN TEMPTATION, ale na to „Salomé“ nemá, a to ani po letošním propadáku, kterým nás zmínění Holanďané obšťastnili. Kvantita tentokrát převažuje nad kvalitou. Ovšem „Sisters Of The Light“ je moc pěkná, dám si to ještě jednou, dvakrát a pak už se k tomuto albu důvod vracet nebude.
„Salomé - The Seventh Veil“ je veliký propad, nevýrazné a nudné album. Poslech doporučuji jen kvůli skladbě „Sisters Of The Light“ – popík zlatých osmdesátek je zpět! Sem patří všechny body, na zbytek zapomeňte.
4 / 10
Lisa Middelhauve
- zpěv
Marco Heubaum
- kytara
Philip Restemeier
- kytara
Nils Middelhauve
- basa
Gerit
- bicí
1. Save My Life
2. Vampire
3. Beware
4. Emotional Man
5. Salomé
6. Only For The Stars In Your Eyes
7. Firestorm
8. A New Age
9. The Wind And The Ocean
10. Sisters Of The Light
11. Sleeping Dogs Lie
12. On My Way
Sacrificium (2014)
Neverworld's End (2012)
Salomé - The Seventh Veil (2007)
India (2005)
Ravenheart (2004)
Kill The Sun (2003)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Drakkar Records
Stopáž: 48:49
Produkce: XANDRIA
Studio: Principal Studios
Vymakane.
Na label Transcending Obscurity je spolehnutí, debut téhle americké skupiny je po všech stránkách dotažené dílo usazené v techničtější deathové poloze. Sice tradiční a nijak objevné postupy, ale šlape to na výbornou.
Tihle Australané mastí prvotřídní metalcore, i když než typický metalcore je to spíše důrazný štěkavý hardcore plný metalového aroma. Místy silné deathmetalové tendence, takže je to drsnější a na melodické vokály se tu nehraje.
Dostatečně brutální progresivní death, ve kterém se ale prosazují i typické severské melodie a atmosférické vlivy. Dominuje však živelná neurvalost. Tihle Finové ví jak mixovat technické finesy a moderní přístup s klasickou žánrovou šablonou.
Až z daleké Chile k nám doléhá starý dobrý old school DM. Tentokrát nečekejte kdovíjaký "cavernous" extrém, spíše devadesátkovou, decentně odlehčenou kolekci. Když se k tomu přidá pověstná jihoamerická divokost, vznikne poměrně solidní žánrová deska.
Mr. Meilenwald je zpět a tentokrát se dostal poprvé pod hodinu. Originální atmo black/doom metal s deathmetalovými črty a meditativně-rituálním podtextem ani tentokrát nepodlézá hodně vysoko položenou laťku. Zejména „Day Of The Poacher“ je úžasná skladba.
Zajímavý tah. WOE nastoupili (ano, Chris Grigg opět přibral spoluhráče) do studia, kde v live módu téměř bez úprav znovu nahráli předchozí kolekci „Legacies Of Frailty“. Nová verze je agresivnější a neučesaná. Něco mezi koncertem a studiovou nahrávkou.
Aj v časoch krízy nemeckého automobilového priemyslu je stopercentné spoľahnutie na túto hlučnú fabriku z Porúria. Jedna naleštená a perfektne vyladená thrashová mašina za druhou aj v roku 2026. Som nadšený.





