Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tihle severoameričané z Buffala jsou mistři v tom, kolik metráků jihoamerického vidláctví jde propašovat do hardcoreu. Albem „From Parts Unknown“ posunuli v tomto směru opět laťku o nějaký ten metr dál. Přímá srážka hardcoreové agrese a zaťatosti s frajerským rock’n’rollovým alko-vagabundismem. I zatím poslední album EVERY TIME I DIE je koktejl, na kterém naleznete jak hutné melodické hymny s heroickými sóly, tak upocené přímočaré rozbušky s punkovým tahem. Thrashové riffovačky s vypjatým řvaným i melodickým vokálem mají tu vlastnost, že málokdy polevují z tlaku a energie, která má infekční charakter.
Agresivní a nekompromisní úvod přímo navazuje na energii minulých alb, postupem času ale dochází i na mnohem melodičtější a rock’n’rollovější polohu EVERY TIME I DIE, která například ve skladě „Decayin‘ With The Boys“ neztrácí nic ze splašeného rytmu, ale je melodičtější, hitovější a houpavější než úvod. Jižanský rock tu jednoznačně infiltroval hardcore až do morku kosti. Jediná skladba, která jakoby pocházela z jiného světa, je „Moor“, první minutu a půl jedoucí jen na děsivě a toporně stylizovanému vokálu Keitha Buckleyho a podivně zefektovaném klavíru. Ani její závěr, ve kterém už hraje celá kapela, však nepřesvědčuje. Jakákoliv snaha o záhadné atmosférično se rozplývá v nic. Tohle EVERY TIME I DIE neumí. Zbytek je ale velkoparádní. Poctivá hardcoreová rubanice a rock’n’rollová jízda v jednom, navíc ve slušivé zvukové flanelce značky Kurt Ballou.
From Parts Unknown (2014) Ex Lives (2012) New Junk Aesthetic (2009) The Big Dirty (2007) Gutter Phenomenon (2005) Hot Damn! (2003) Last Night In Town (2002) The Burial Plot Bidding War (EP) (2000)
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.