LIK - Necro
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S již typickým dvouletým odstupem se znovu hlásí o pozornost italská formace HOUR OF PENANCE. Pokud se letmo podíváme do útrob bookletu „Regicide“, opět seznáme, že sestava římské deathmetalové stálice znovu prošla poměrně razantními změnami. Stejně jako v mezidobí „Paradogma“ - „Sedition“ se obměnila celá polovina line-upu, přičemž tentokrát na již tradičně vysokou fluktuaci doplatila rovnou celá rytmická sekce, tedy Simone Piras (dr) a Silvano Leone (bg), dlouholetá opora kapely již od přelomového záznamu „The Vile Conception“.
Přesto však příznivec tvorby HOUR OF PENANCE nemusí ukrývat hlavu v dlaních v očekávání krušných časů, neb tvůrčí osobnost a mozek kapely, Giulio Moschini, dokázal i tentokrát sehnat velmi slušnou náhradu. Dovolím si konstatovat, že zejména James Payne kraluje na stoličce za bicí soupravou stejně tak jistě a spolehlivě jako kdysi Simone Piras a především pak úžasný Mauro Mercurio, jenž ozdobil svou prací hned dvě nejzásadnější sbírky v kariéře HOUR OF PENANCE, tedy „The Vile Conception“ a jejího přímého následovníka „Paradogma“.
Giulio Moschini, jakožto dominantní skladatel a autor většiny materiálu, je požehnáním, ale zároveň (do jisté míry) i prokletím současných HOUR OF PENANCE. Po instrumentální stránce nemůže mít příznivec moderního death metalu s nemalým technickým potenciálem sebemenších námitek, nicméně po stránce kompoziční to už začíná lehce skřípat. Domnívám se, že mozek římského kvarteta již dostatečně nastínil své schopnosti na „Paradogma“ (tenkrát ještě ruku v ruce s Francescem Paolim, jenž mezitím zklamán děním v HOUR OF PENANCE, přesídlil na plný úvazek k „sesterským“ FLESHGOD APOCALYPSE) a zejména pak na „Sedition“, které se už neslo výhradně ve znamení Moschiniho skladatelského monopolu.
Nicméně po opakovaných seancích ve společnosti šestého řadového alba HOUR OF PENANCE se zdá, že Moschiniho skladatelský vrchol přišel právě na „Sedition“ a nová deska už jen tu nastavuje, tu přikrášluje a tu zas jen převařuje již dobře známé ingredience. Ač je „Regicide“ krásně naaranžovanou a nejrůznějšími sólovými cingrlátky bohatě ověšenou sbírkou, postrádá pevnou kostru, jistou „dějovou linii“ (jen tak na okraj dodávám, že velmi podobné pocity ve mě vyvolává i duhový, úžasně přeplácaný cover od Gyuly Havancsaka). Zatímco „Sedition“ vynikala velmi variabilním materiálem (od nekompromisní blast-beatingové učebnice „Fall Of The Servants“, přes regulérní hitovku „The Cannibal Gods“ až po epickou, výpravnou kompozici „Ascension“), na novince mi všechny položky tak trochu splývají dohromady. Jistě, je tady titulní skladba disponující „catchy“ refrénem, zdařilá klipovka „Reforging The Crowns“ i naléhavý závěr v podání na epickou stránku sázející dvojice „The Sun Worship“ a „The Seas Of Light“, nicméně žádná z nich nelze kvalifikovat jako něco vyloženě šokujícího, něco, co jsme od HOUR OF PENANCE dosud ještě neslyšeli. Nadto dodávám, že snaha o onu košatou epiku Italům spíše škodí, stejně tak jako zbytečně četné a místy až příliš protahované výstupy sólové kytary, jenž mi nesedly už na „Sedition“. Jiným neduhem jsou často užívané vícevrstevné vokály, se kterými už pěknou řádku let koketují zejména polští vytrvalci BEHEMOTH.
„Regicide“ je achillovou patou diskografie HOUR OF PENANCE. Giulio Moschini a spol. už nemohou déle postávat u rozcestníku s nápisem „Sedition“, je třeba se vydat na cestu, další album střihu „Regicide“ si již nemohou dovolit.
„Regicide“ je achillovou patou diskografie HOUR OF PENANCE. Giulio Moschini a spol. už nemohou déle postávat u rozcestníku s nápisem „Sedition“, je třeba se vydat na cestu, další album střihu „Regicide“ si již nemohou dovolit.
6,5 / 10
Paolo Pieri
- kytara, zpěv
Giulio Moschini
- kytara
Marco Mastrobuono
- baskytara
James Payne
- bicí
1. Through The Triumphal Arch
2. Reforging The Crowns
3. Desecrated Souls
4. Resurgence Of The Empire
5. Spears Of Sacred Doom
6. Sealed Into Ecstasy
7. Redeemer Of Atrocity
8. Regicide
9. The Sun Worship
10. The Seas Of Light
11. Theogony
Misotheism (2019)
Cast The First Stone (2017)
Regicide (2014)
Sedition (2012)
Paradogma (2010)
The Vile Conception (2008)
Promo 2007 (demo) (2007)
Pageantry For Martyrs (2005)
Disturbance (2003)
Promo 2000 (demo) (2000)
Vydáno: 2014
Vydavatel: Prosthetic Records
Stopáž: 39:52
Produkce: Stefano Morabito
Studio: 16th Cellar Studios (Rome, Italy)
Artwork: Gyula Havancsak
-bez slovního hodnocení-
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.
Když se čas zastaví, může to znamenat průser anebo taky velký svátek. Hádejte, který případ je toto? Muzikantská lahůdka, včetně novice Brendana Radigana za mikrofonem a osm podmanivých kousků, které ctí tradiční doom metal. Radost poslouchat a zkoumat!