SIGH - Goh-Ka
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Deathmetaloví matadori z východného Flámska na budúci rok oslavujú dvadsaťročnicu. Fakt to uletelo od čias, kedy som ich v Prahe videl spolu s DYING FETUS, VADER, CRYPTOPSY a KATAKLYSM, a vtedy mi ani veľmi nesadli, lebo vtedajší bubeník akosi nemal svoj deň. Od tých čias sa ale partia okolo vokalistu Svena de Caluwé vypracovala na jednu z popredných bánd európskej scény, a ani na tej svetovej nejde o nejaké treťoradé meno. A tie ďalšie koncerty, ktoré som videl neskôr, už boli prinajmenšom solídne.

Od roku 1998 ABORTED vyprodukovali celkom rozsiahlu diskografiu, v ktorej majú okrem iného osem dlhohrajúcich albumov. Aktuálny „The Necrotic Manifesto“ je vonku od konca apríla, obsahuje štrnásť skladieb, textovo na tému smrť-krváky-násilie a Belgičania (s americkým bubeníkom) sa tu prezentujú v stále slušnej forme. Počas rokov sa zo surového death/grindu prvých albumov transformovali na moderne znejúce svižné a agresívne deathmetalové monštrum so súčasným nabrúseným, kvalitným „drahým“ zvukom. (Pochvala za kopáky, ktoré znejú ako kopáky!)
ABORTED ani tu nezaprú od istého času výraznú inšpiráciu CARCASS z obdobia „Necroticism...“ a „Heartwork“, to znamená technicky prešpekulovane, zároveň úderne a na pomery predsa len dosť brutálneho death metalu aj výrazne melodicky. Mnoho riffov, melódií a vokálov, hlavne tých vyšších revaných, smrdí mršinou, ale v kombinácii s priamočiarymi surovými deathgrindovými náklepmi a Svenovými hlbokými growlami sú ABORTED stále dostatočne svojbytní a v zástupoch žánrovo príbuzných bánd rozoznateľní – skrátka viete navzájom rozoznať ich, EXHUMED, IMPALED a pár podobných. Živé, chytľavé skladby, pekné sóla, dramatická atmosféra, nesmrdí to potuchnutým old schoolom ani deathcoreovým „morským prasiatkom“, dobré je to.
8 / 10
Vault Of Horrors (2024)
Maniacult (2021)
Terrorvision (2018)
Retrogore (2016)
The Necrotic Manifesto (2014)
Global Flatline (2012)
Strychnine.213 (2008)
Slaughter & Apparatus: A Methodical Overture (2007)
The Archaic Abattoir (2005)
The Haematobic (EP) (2003)
Goremageddon: The Saw and the Carnage Done (2003)
Engineering the Dead (2001)
The Purity of Perversion (1999)
-bez slovního hodnocení-
Japonští veteráni i po třech dekádách stále dokážou překvapovat. Kombinují blackmetalové kořeny s psychedelií, progresivním rockem, orchestrálními aranžemi a tradičními japonskými motivy , která působí současně chaoticky i promyšleně.
Australané WEREWOLVES se s tím nepářou a od debutu v roce 2020 vydávají každý rok jedno album. Možná už jedou v zaběhnutých kolejích, ale jejich energický death metal funguje i na sedmé desce. Tahle parta zkušených hudebníků svůj um prostě dovede prodat.
Sympaticky roztěkaný technický death/thrash metal. Riffy přeskakují v nepředvídatelných úhlech, rytmika neustále podkopává půdu pod nohama a celé album vyvolává dojem kovostroje, který se vymkl kontrole, ale stále dokonale ví, co dělá.
Zajímavá alternativa k AUGUST BURNS RED a jejich aktuální desce „Season of Surrender“. HASTE THE DAY představují to lepší, co současná metalcore scéna nabízí. Jejich agresivně melodické pojetí nezapírá tradice, přichází však v moderním kabátku.
Melancholický post-rock říznutý progresivním popem z Japonska. Překvapí bohatými aranžemi i skvělou prací s dynamikou a emocemi. Pokud překousnete lehce „mňoukavý“ zpěv, čeká vás výborná alternativně-rocková deska.
Trochu teatrální gothic/doom metal (ostatně jsou to Italové, tak se není čemu divit). Po hudební stránce je vlastně zcela v pořádku a má i své světlé momenty. Jen přes ten afektovaný vokál se prostě nemohu dostat.
SEVEROTH opět poctivě plní normu jedné hodiny hracího času v režii výpravného a současně i rozjímavě-meditujícího atmo black metalu. Nejlépe je ve druhé a třetí skladbě, kdy „Waves“ občas připomenou čelní srážku WOODS OF DESOLATION, DRUDKH a LUSTRE.





