THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Krvilačníci z východoflámskeho Beverenu sú tu od roku1995, a od debutu „Purity Of Perversion“, solídneho, ale nie extra výnimočného mixu death metalu a grindu s typickými gore textovými nápadmi urobili ohromný pokrok. To bolo v roku 1999 a odvtedy chlapi vypustili veľa nahrávok, vrátane ďalších ôsmich albumov. Stali sa veľkým menom nielen na európske pomery a hudobne nikdy nestagnovali, hoci ich „Strychnine.213“ považujem za krok vedľa, za album, ktorý dopadol ako akási obeť deathcoreového a metalcoreového trendu. V podstate nie vyslovene zlé, len to nie je „ozajstný ABORTED“, možno trochu ako „King“ od CRYPTOPSY, ktorý nakoniec nijakým kráľom nie je. Bolo to pred ôsmimi rokmi a troma albumami a dnes nám ABORTED dávajú to, čo od nich radi dostávame.
„Retrogore“, vydaný v apríli 2016, obsahuje 12 skladieb, ak máte klasickú verziu, alebo19, ak máte rozšírenú na 2 CD, jednom s albumom a dvoma bonusmi a s EP „Terminal Redux“ na druhom disku. To je vyše 66 minút dobre skomponovaného a dobre vyprodukovaného extrémneho metalu, rozhodne teda možno povedať, že toto za kúpu stojí. Hudba bola nahraná, zmixovaná a zmasterovaná v nemeckom Kohlekeller Studio a tamojší zvukári vedia, ako urobiť moderný, ostrý, ale ťažký, agresívny zvuk bez plastovej pachuti a s dosť ponurou atmosférou.
Pokiaľ ide o hudbu, máme tu rýchly, besniaci, priamočiary a trhajúci death metal európskeho typu, jasne inklinujúci k neľútostnej brutalite na strane jednej, avšak k technickému prístupu a sofistikovanému skladaniu na strane druhej. Skladby sú veľmi chytľavé, ale „rovno do ksichtu“, s mnohými zmenami tempa bez ohľadu na to, že celý album je z tých rýchlejších. Mnoho gitarových riffov nepoprie inšpiráciu z éry Steer/Amott v CARCASS, lenže ABORTED ich už veľmi dlhý čas uchopujú po svojom. To samozrejme ide ruka v ruke s farbistými, často melodickými hlavnými linkami a sólami, a takisto s harmóniami, dodávajúcimi týmto kusom drsnej nekompromisnej krutosti dosť silnú atmosféru. Aj niektoré náladovejšie, poloakustické alebo inštrumentálne pasáže sú veľmi občerstvujúce.
Ďalším výnimočným prvkom je tu Sven de Caluwé a jeho hrdlo, schopné úctyhodného duálneho vokálneho útoku hlbokého deathmetalového growlingu, striedaného s vyššími zúrivými polohami. Sú takisto veľmi efektívne vtedy, keď fungujú spolu a aj tento duet „monštra a beštie“ je vypestovaný zo štýlu vymysleného ranými CARCASS a ostatnými, a jeho výsledok je smrtiaci. Vydarené hudobné dielo je korunované obalom, ktorého autormi sú Cooki Greenway a Christopher Lowell (o grafiku bookletu sa postaral sám vokalista), a ja som rád, že môžem povedať, že ABORTED s hosťami Travisom Ryanom z CATTLE DECAPITATION), Julienom Truchanom z BENIGHTED (obaja vokály, skladba č. 7, resp. č. 5) a Alexom Karlinskym s klávesmi a samplami opäť urobili dobrú krvavú prácu.
ABORTED naďalej dodávajú pomerne sofistikovaný a hlavne absolútne nemilosrdný death metal.
8 / 10
JB van der Wal
- basgitara
Ken Bedene
- bicie
Mendel bij de Leij
- gitary
Ian Jekelis
- gitary
Sven de Caluwé
- vokály
1. Dellamorte Dellamore
2. Retrogore
3. Cadaverous Banquet
4. Whoremageddon
5. Termination Redux
6. Bit By Bit
7. Divine Impediment
8. Coven Of Ignorance
9. The Mephitic Conundrum
10. Forged For Decrepitude
11. From Beyond (The Grave)
12. In Avernus
Vault Of Horrors (2024)
Maniacult (2021)
Terrorvision (2018)
Retrogore (2016)
The Necrotic Manifesto (2014)
Global Flatline (2012)
Strychnine.213 (2008)
Slaughter & Apparatus: A Methodical Overture (2007)
The Archaic Abattoir (2005)
The Haematobic (EP) (2003)
Goremageddon: The Saw and the Carnage Done (2003)
Engineering the Dead (2001)
The Purity of Perversion (1999)
Vydavatel: Century Media Records, 2016
Stopáž: 43:23
-bez slovního hodnocení-
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.