ARCHSPIRE - Carrion Ladder
Kdysi velká devíza kapely začíná být jejich největší slabinou a to, co bylo dříve jako zjevení z jiného světa - nejrychlejší chrlič slov ever - dnes kazí jinak dobrý dojem. Někdy je toho předvádění se prostě moc.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jen o chloupek se nevešli do velké thrashové čtyřky a naopak jen o chloupek se vešli do zrenovované „Chmelnice“. Tak by se dal ve stručnosti charakterizovat večer, kdy americká thrashová stálice TESTAMENT znovu vystoupila v Praze.
Že k tomu účelu byl vybrán právě malý žižkovský klub je věc takříkajíc diskuzehodná, neboť jeho kapacity při této příležitosti zjevně praskaly ve švech a větší prostory by tudíž rozhodně byly na místě. A to samozřejmě nemluvím o tom, že by byly na místě už jen z úcty k legendě, která se navíc poté, co Gene Hoglan usadil svá četná kila za bicí soupravu, musela na pódiu skutečně uskrovnit.

Zahajovací rituály odstartovali na první pohled Skotové BLEED FROM WITHIN, vládnoucí vcelku slušným, leč nijak zásadně originálním deathcorem. Přidělený hrací čas a poměrně vyvážený zvuk nicméně využili stoprocentně (vyjímala se „Vanity“), takže když opouštěli pódium, přineslo to nejednu ovaci.
Ještě větší ohlas si odnesli DEW-SCENTED, němečtí thrash/deathoví klasici, kteří už to tím širým metalovým světem táhnou přes dvacet let. Na to, že jediným zakládajícím členem v kapele už je jen zpěvák Leif Jensen (svou vizáží připomínající stále více Larse Görana Petrova z ENTOMBED) a tři její pětiny jsou právoplatnými členy sestavy teprve necelý rok, to bylo výborné a řemeslně odsýpající vystoupení, při kterém několikrát došlo i na stále ještě aktuální novinku „Icarus“.
No a pak už to vypuklo, temné kořeny všeho thrashmetalového prorostly až na pódium, kde s dravostí sobě vlastní předvedly oslavnou živou show u příležitosti vydání posledního alba „Dark Roots Of The Earth“. To, pravda, nesklidilo vždy a všude úplně stoprocentně příznivé reakce (a dalo se s tím i souhlasit), ale koncertní provedení jeho největších tutovek, které vévodilo téměř celé první polovině setu TESTAMENT, bylo vskutku úžasné. Ovšem co jiného také čekat od mistra Hoglana za bicí baterií, kytarového dua Skolnick/Peterson a nestárnoucího Chucka Billyho za mikrofonem, že.
„Rise Up“, „More Than Meets The Eye“, „Burnt Offerings“, „Native Blood“, „True American Hate“ a titulní „Dark Roots Of The Earth“, to byl vodopád thrashové ekvilibristiky, u které nešlo, než jí úplně propadnout. Stále se usmívající Alex Skolnick kouzlil jedno sólo za druhým, neustále plivající Chuck Billy (kterého, co čert nechtěl, však bylo celý koncert slyšet jen jakoby z jeho vlastního odposlechu) se nezapomínal ukazovat i na boku pódia, aby si ho dosytosti užili skutečně všichni přihlížející, a TESTAMENT zkrátka jel jako dobře namazaný riffový stroj.

V druhé části setu již převzaly otěže více či méně historické kusy („Practice What You Preach“ a „The New Order“ mi z nich přinesly asi nejpříjemnější zážitek) a do překvapivě brzkého finále (tedy po zhodnocení většiny setlistů z předcházejících německých koncertů turné) se šlo za zvuků gigantické „3 Days In Darkness“.
Jestli byla na vině skutečně „hustá“ atmosféra, při níž se hojně se na stropě srážející vlhkost začala ke konci vystoupení již v obrovských kapancích vracet rovnou dolů na vše živé, není úplně jisté, ale jestli tomu tak skutečně bylo, pak prosím pořadatele o jediné: přivezte nám příště TESTAMENT do nějakých větších prostor. Vše ostatní už si tihle hoši z Kalifornie ohlídají jistě sami s exkluzivitou sobě vlastní.
Para Bellum (2025)
Titans Of Creation (2020)
Brotherhood Of The Snake (2016)
Dark Roots Of Earth (2012)
The Formation Of Damnation (2008)
Live In London (DVD) (2005)
First Strike Still Deadly (2001)
The Very Best Of Testament (Best Of) (2001)
The Gathering (1999)
Signs Of Chaos (Best Of) (1997)
Demonic (1997)
The Best Of Testament (Best Of) (1996)
Live At The Fillmore (Live) (1995)
Low (1994)
Return To The Apocalyptic City (EP) (1993)
The Ritual (1992)
Souls Of Black (1990)
Practice What You Preach (1989)
The New Order (1988)
Live At Eindhoven (Live) (1987)
The Legacy (1987)
Kdysi velká devíza kapely začíná být jejich největší slabinou a to, co bylo dříve jako zjevení z jiného světa - nejrychlejší chrlič slov ever - dnes kazí jinak dobrý dojem. Někdy je toho předvádění se prostě moc.
Jsem teprve na začátku a zatím velká spokojenost, i když to může působit jen jako variace na původní téma. Atmosféra skvělá, plus cením odvahu tvůrců – už po prvním díle víte že neblafují a dokáží překvapovat.
Evidentně rozděluje posluchače na ty, jež tvorbu znají a očekávali něco jiného, a na ty, kteří jejich kouzlo objevují až v poslední době a u kterých album slaví úspěch. Osobně se řadím k nováčkům, kteří si mohou jejich tvorbu užít bez předsudků.
Hezky masitý a neslazený post BM drsný jako Atlantik dorážející na skaliska Irska, odkud pochází kapelník Callan Hoy. Perfektní souhra energických kytar, dynamické rytmické sekce a hezky fyzické produkce. Svižně letících 35 minut hrubě evokativní muziky.
Možno sa k tomuto 2CD doplnku dosky „Wild God“ (2004) budem vracať častejšie než k nej samotnej: veď je tu 8 z 10 skladieb zo štúdiovky, obohatených o injekciu živej energie, ktorou sú koncerty BAD SEEDS povestné. Chýba len obvykle obligátna „Mercy Seat“.
Po rokoch, keď diskografii SUNN O))) dominovali experimenty a spolupráce, sa duo O'Malley-Anderson vracia na začiatok. Polhodinová hluková stena, vydaná ako „maxi-LP“ na kultovom labeli Sub Pop, je poctou lesom okolo Seattlu: temná, praveká a bez príkras.
Američané pro mě trochu nepochopitelně přitvrdili a jako by se vraceli k tradičním hrubým metalcore až nu-metal šablonám. Po minulém výborném albu "Tether" tedy zklamání. Ale první dojem může klamat. Ještě prozkoumám.





