Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Frantíci SPEKTR se před pár lety chytli vlny kapel typu BLUT AUS NORD či THE AXIS OF PERDITION a jak už víme z dřívějška, obstáli se ctí.
Od poslední řadovky „Near Death Experience“ uplynula dlouhá doba (v mezičase se kapela připomenula pouze prostřednictvím EP „Mescalyne“) a až nyní se na světě objevuje další kousek. Podobně jako v minulosti, i tentokrát člověka při jeho poslechu napadá, že zúčastnění muzikanti brali při komponování drogy. Hodně drog. „Cypher“ je totiž zfetovaný až běda.
Zatímco předešlá tvorba se nesla v takovém děsivém až hororovém duchu, jako kdyby vás přes noc zavřeli do údajně opuštěného sanatoria pro duševně choré, novinka zní, jako byste byli tamtéž pod vlivem psychoaktivní látky. A paranoia narůstá...
Faktem je, že jednotlivé kytarové linky, neřkuli celé pasáže, jsou hodně zkreslené, pokroucené a řezající, je zde spousta nervních ruchů, industriálních prvků a podobných libůstek, utvářejících tu správnou atmosféru. Místy to posluchač ocení, místy si může klepat na hlavu.
Ať už je to jak chce, cíl zaujmout a vystrašit je splněn a kapela může být i nadále po právu oceňována. Přesto nezapomínejme: drogy jsou špatné, to ano.
Já jsem nadšen. Ty drogy přece jen mají cosi do sebe a když přispějí k nalezení ideálního poměru mezi samotným hudebním výrazivem, byť poněkud zohaveným, a tunami osvěžujících, nikoliv obtěžujících, zpestřujících prvků, nemám proti jejich konzumaci výraznějších námitek. Mkaaay?
Tihle Holanďani jako by se snažili dát gothic rocku novou svěží tvář, v jejich hudbě je temná atmosféra FIELDS OF THE NEPHILIM, stejně tak i moderní melodie přívětivější postrockové scény. K tomu trocha neo-progrockových fines a je z toho podmanivé dílo.
Mladší a výrazně sígrovitější bráška ALCEST se vrací s třetím zářezem a jako správný gen Z cápek míchá BM melodickou agresi, punkovou attitude, emo, neurózu a úzkost. Přímočará a chytlavá spojnice mezi TikTokem a starými VHS klipy. A hlavně poctivá metla!
Ocasi z Čejkovic majů novů desku. Sů tam hity "Liberta" a "Kdo chce kopat, mosí slopat". Aj naživo to fest šlape. Ani tá trůba nechýba a to z jejich drunk punku dělá sexy věc, že by aj Rudi podlehl. Čekujte spotifáj. S tou libertoooooou!!
Běsové pařížských stok jsou zpět a s nimi i jejich nově okovaný melodický a pompézní Métal Noir. Reaper dí pravdu, že novince chybí takový hit, ale ten se podaří opravdu zřídka. Jinak to zas nádherně valí a vytváří řácky zlou a velebnou atmosféru. Merde!
Finský doom metal postavený na klasických těžkých rifech raných BLACK SABBATH. Hutná, pomalá hudba podbarvená ponurou, tíživou atmosférou, ve které je slyšet odkaz „Master Of Reality“, ale zároveň má své vlastní kouzlo.
Máte rádi devadesátky? Snad zbytečná otázka, ne? Skupina z amerického Nashville na svém novém albu variuje ozvěny grunge a tvrdšího rocku, jak jsme jej znali zhruba 3 dekády zpátky. Kvalitní songy a velmi slušná atmosféra musí potěšit nejen pamětníky.
Další z těch v poslední době četných nahrávek neřešících aktuální datum. Příjemná sbírka (klasicky) heavymetalových písní, nepostrádá slušné nosné melodické linky ani podařené refrény. Za mě snad jen výtka směrem k o 1-2 skladby přepálené stopáži.